Hodnocení dětí nemá být o testech a známkách. Důležitá je zpětná vazba, aby se posouvaly, říká učitelka Eva Matějková
Eva Matějková vystudovala pozemní stavby a architekturu na ČVUT. Když pak ale u svých dětí začala s domácí výukou, leccos se změnilo. Především její pohled na školství a jeho možnosti v moderní době. A protože najednou cítila, že nechce systém jenom kritizovat, rozhodla se sama zkusit, jestli to jde dělat jinak a lépe. Vystudovala program Učitel naživo, tedy jakési pedagogické minimum, a začala učit matematiku na druhém stupni Základní školy Trnka v Dobříši.
O vzdělávání svých dětí doma původně vůbec nepřemýšlela, došlo k tomu spíš shodou náhod. „Neměli jsme úplně příjemnou zkušenost ze zápisu do školy u našeho prvního dítěte. A protože to nebyl jenom náš dojem, skončili jsme s několika dalšími rodinami ze sousedství u toho, že budeme svoje děti učit doma,“ vypráví Eva Matějková.
Během té doby začala postupně víc a víc vidět do toho, jak české školství funguje, a nebyla moc spokojená. Zejména s tím, jak vypadají druhé stupně základních škol. „Začala jsem mít pocit, že to nemůžu jenom kritizovat, ale že bych to měla sama zkusit, jestli to jde dělat jinak a lépe,“ vysvětluje dnes už oficiálně učitelka.
Když spolu se svými dvěma spolužačkami ukončovala studium v programu Učitel naživo, přišlo jim líto, že už spolu nebudou sdílet a reflektovat svoji učitelskou praxi. A trochu se toho i bály, že na to budou samy. A tak se rozhodly založit projekt Tři učitelky. „Nejdřív jsme založily web, kde jsme publikovaly články. Pak jsme se začaly natáčet podcast. A teď děláme i různé workshopy a snažíme se podporovat nové i stávající učitele. Aby mohli být ve své práci spokojení, aby se mohli seznamovat s výzkumy moderní vědy a podobně,“ vypočítává Eva Matějková.
Radost přináší, když se nám daří
Podle ní dnes učitelé řeší řadu nejrůznějších témat. Například formativní hodnocení a responzivní výuku. „Nejde o testy a známky. Ale o přístup, kdy my jako učitelé jsme neustále v kontaktu s tím, co naši žáci vědí a dáváme jim zpětnou vazbu, aby se mohli posouvat. Během výuky jim neustále dáváme dostatek příležitostí, aby věděli, jak na tom jsou, a dáváme jim doporučení, co a jak mohou zlepšit.“
Také není úplně nutné, aby učení byla zábava. „Ta radost a spokojenost přichází, když se nám daří, když jsme úspěšní. Pro mě je tedy nejdůležitější zařídit, aby děti byly v matematice úspěšné. Protože když se zlepšují a posouvají, tak je to baví,“ popisuje svůj přístup k výuce Eva Matějková.
Další důležitou oblastí je v dnešním školství takzvaný wellbeing, tedy celková osobní pohoda. A to jak u dětí, tak i u učitelů. „Pokud chceme, aby se děti dobře učily, tak se ve škole musí cítit bezpečně a musí mít naplněné svoje sociální potřeby. A pokud jim to my jako učitelé máme dopřát, tak je musíme mít naplněné i my. Protože když my nejsme v klidu a v bezpečí v naší práci, nemůžeme být pevnými oporami pro naše studenty,“ říká učitelka.
Jakým způsobem se dnes u dětí buduje autorita, co může být pro učitele zraňující a jak Eva Matějková vnímá svoji nominaci a účast v soutěži Global Teacher Prize CZ, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
