Říčanské muzeum získalo vzácný výtisk Babičky. Nechybí v něm ani věnování Boženy Němcové

Největší audioportál na českém internetu

Babička v říčanském muzeu obsahuje i věnování s podpisem Boženy Němcové | Foto: Barbora Kvapilová, Český rozhlas

Babičku jsme přivezli z depozitáře v nedalekých Jažlovicích, přibližuje dokumentátorka Renata Skalošová v reportáži Báry Kvapilové

Letos v květnu uplyne 170 let od prvního vydání Babičky Boženy Němcové. Slavný román původně vyšel v roce 1855 ve čtyřech sešitech. Vzácný výtisk knihy z depozitáře Muzea Říčany byl zcela jistě mnohokrát přečtený. Na první pohled je patrné, že knížka putovala z ruky do ruky. Není divu, už v 19. století byla Babička čtenářským hitem.

„Babičku jsme přivezli z depozitáře v nedalekých Jažlovicích,“ dokumentátorka Renata Skalošová si bere rukavičky a z hedvábného papíru opatrně vybaluje malou černou knížku, kterou muzeum získalo od soukromého dárce. „Vidíme knížku, která je na první pohled taková obyčejná,“ říká, když ji opatrně otevírá. Na zažloutlých stránkách je vytištěno věnování Eleonoře hraběnce z Kounic. Ovšem kromě tištěného věnování má tato knížka ještě jedno, které vlastnoručně černým inkoustem do knihy vepsala Božena Němcová.

Dokumentátorka Renata Skalošová knížkou listuje v bílých rukavičkách

Božena Němcová měla zprvu problémy najít pro Babičku nakladatele. Román z venkovského života dopsala v létě roku 1854. Knížku poprvé vydal Jaroslav Pospíšil o rok později, ovšem tehdy měl román podobu čtyř sešitů. Stránky v jednotlivých sešitech na sebe navazovaly, a tak si je čtenáři nechávali svázat do knihy. To je zřejmě případ Babičky z depozitáře Muzea Říčany. Malá černá knížka má rozměry 10 x 16 centimetrů a zlatě oříznuté stránky. Nejsou v ní žádné ilustrace. Zato je kniha počmáraná inkoustovou tužkou. „Někdo trénoval, možná se tam chtěl podepsat,“ říká s úsměvem Renata Skalošová. I to ale patří k historii knih, které muzeum uchovává.

Komu bylo určené věnování?

„Blahorodé Paní paní Josefíně Čermákové v nejhlubší úctě připisuje Božena Němcová“, píše se v knize. Renata Skalošová pátrala po tom, komu mohla kniha patřit. Možná, že vám jméno zní povědomě. Josefína Čermáková, provdaná hraběnka Kounicová, byla česká herečka a zároveň švagrová hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Ovšem Božena Němcová zemřela v době, kdy Josefíně bylo teprve 13 let. Nejspíš by ji tedy spisovatelka ve svém věnování neoznačila jako paní. Historik Jaroslav Čechura je přesvědčený o tom, že jde o věnování Josefíně Čermákové, matce malíře Jaroslava Čermáka. Paní Čermáková Boženu Němcovou dlouho finančně podporovala.

Vzácná kniha pochází z pozůstalosti Václava Kubici, což byl říčanský muzikolog a hudebník. Muzeu ji věnovala jeho rodina.