Animovaný film Vlček má šanci na studentského Oscara. Hlavní hrdinkou je ilustrátorka kreseb zvířat

Hlavní hrdinkou krátkého animovaného snímku je ilustrátorka, které ožívají kresby zvířat pod rukama. Jednou jí ale ukápne z pera inkoust. Papír hrdinka zmačká a hodí do kouta – tam si ale Vlček začne dělat, co chce, a černým výrazným čumákem kreslí po všem, co vidí.

Animátor Philippe Kastner si rozkreslil příběh o malém černobílém psovi do skicáku, který vytahuje ve svém pražském ateliéru z šuplíku společně s obrazovým scénářem svázaným gumičkami. „Chci se naučit pracovat s náhodou, protože většina věcí, co teď tvořím, je digitální, kde náhoda zase tolik není,“ popisuje Kastner.

„Ale když něco dělám tradiční technikou, tak se snažím s náhodou pracovat, protože se to tím dobře oživí. Zvlášť když dělám třeba vodovkami nebo inkoustem, to k dělání fleků a tak dobře navádí,“ rozvádí svůj postup.

Na dlouhém dřevěném stole má tvůrce připravený tablet a počítač, do kterého své kresby převádí. „Pozadí jsou v případě Vlčka dělána ručně a animace je digitální, ale pracuji s texturami papíru. Měl jsem naskenovaný prázdný list a výplní všech postav byla jeho textura, aby to působilo, že jsou ručně nakreslené. Třeba část, kdy jsou v lese, je celá digitální, ale přes celý obraz je daná papírová textura,“ říká mladý animátor.

Běhání v lese

Právě v této scéně se mění perspektiva a otáčíme se o 180 stupňů. Philippe Kastner popisuje, jak se vypořádal s touto částí díla: „Původně jsem chtěl pracovat s 3D programem. Potom jsem si říkal, že si to natočím a pomocí rotoskopie si usnadním práci. To taky bylo hrozně těžké, protože les, kde jsem byl, nevypadal úplně podle mých představ,“ popisuje výzvy.

„Zkoušel jsem tam běhat, ale výsledky nebyly moc dobré. Nakonec jsem se rozhodl, že nejsnadnější bude, když si to celé z hlavy naanimuji, což jsem nakonec udělal. Tahle scéna, kdy Vlček běží lesem poprvé, mi jenom ve skice trvala asi dva nebo tři týdny, kdy jsem nedělal nic jiného. Clean-up a vybarvování, to byly třeba další dva týdny. Myslel jsem, že se z toho fakt zblázním.“

I jeho předchozí krátký snímek s názvem Deniska umřela má hlavního hrdinu v podobě psa, který ale odešel do zvířecího nebe. Film byl dokonce nominovaný na Českého lva a ceny České filmové kritiky za nejlepší krátký animovaný snímek.

A také nový Vlček má předlohu ve skutečném psím mazlíčkovi Artušovi, který leží tvůrci u nohou. „Spousta lidí mi říká, že Vlček vypadá jako Artuš. Asi jo, i povahově. Já mám rád psy a obecně dělám rád ilustrace nebo filmy se zvířaty. Baví mě filmy s antropomorfními zvířaty. Je to asi nějaká moje záliba,“ říká Kastner.

Jestli animátora vybere porota studentských Oscarů mezi tři nejlepší tvůrce, budeme vědět v srpnu. Slavnostní vyhlášení pak čeká výherce na začátku října v New Yorku.