Bez klobouku ani ránu, říká sběratelka pokrývek hlavy Jaroslava Veselá. Hesla se drží

Její babička šla v klobouku i pro droždí. Malá Jaruška klobouky obdivovala, ráda si je půjčovala a zkoušela. Není tedy divu, že jako velká začala klobouky sbírat. Dnes má Jaroslava Veselá z Velké Bučiny u Velvar ve sbírce téměř 500 pokrývek hlavy. A na co občas používá svůj první klobouk? To byste nevěřili.

„Mým velkým a celoživotním příkladem byla moje kralupská babička. Nosila klobouček i tehdy, když šla nakoupit. Vždy měla rukavice, dlouhý kabát, pod ním zástěru, a na nohou kramflíčky. Dala mi jednu praktickou radu: Vlasy se pod klobouk schovají a nemusíš být zrovna jako od kadeřníka.“

Po maturitě se paní Jaroslava vdala a začala studovat Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Do školy dojížděla a ze zvědavosti často navštěvovala nově otevřený obchodní dům Kotva. „Právě tam jsem se zamilovala do hnědého pleteného kloboučku. Koupila jsem si ho a začala nosit. Tehdy se zrodila moje kloboukománie,“ směje se paní Veselá.

Ve sbírce má dámské i pánské klobouky různých tvarů, velikostí a barev

Protože celá léta chová různá zvířata, třeba slepičky, postupem let svůj první klobouk začala používat i jiným způsobem. Sbírala do něj vajíčka. Přesto ho má dodnes a má ho ráda.

Ve sbírce, kterou stále rozšiřuje, má tradiční klobouky i ty nezvyklých tvarů. Dámské, pánské, letní, klobouky ze zahraničí nebo takzvané fascinátory. „Když jdu někam bez klobouku, lidé si myslí, že jsem nemocná,“ nezapře smysl pro humor paní Veselá.

Bez klobouku ani ránu, tak se jmenuje výstava, kterou si můžete prohlédnout v Městském muzeu ve Velvarech na Kladensku. Početná sbírka klobouků a pokrývek hlavy Jaroslavy Veselé bude k vidění až do konce května 2026. Přijďte se podívat.

Decentní kloboučky
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.