Bledulím se daří pod listnatými stromy. U Ranska na Vysočině jich na jaře kvetou desetitisíce
S přicházejícím jarem se na mnoha místech objevily první květy. V lesích může vonět lýkovec, rozkvétají sněženky a na několika málo lokalitách můžeme obdivovat celé koberce bledulí. Na Vysočině rostou tyto přísně chráněné květiny ve větším množství na Žďársku u Chlébského a Nyklovického potoka a také u Světnova nebo u Ranska.
Bleduliště u Starého Ranska je v době květu obehnané ochrannou páskou. Umístili ji tam pracovníci Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. „Bledule je zapsaná na červeném seznamu ohrožených druhů a zároveň je zákonem chráněná,“ říká botanička Zdeňka Přikrylová.
Do bleduliště je ostatně zakázaný vstup i v době, kdy bledule nekvetou. Ransko je totiž Národní přírodní rezervací, kde je dovoleno chodit jen po vyznačených cestách. „Pásky jsou tam proto, aby nám tam nechodili neukáznění návštěvníci, kteří mají potřebu se jít vyfotit až k těm bledulím,“ dodává botanička.
Bledule často vídáme i na zahrádkách. V české přírodě je to ale původní druh, který musí být chráněný. Na Ransku se bledulím daří. Mají tam totiž ideální podmínky. „Je to jasanová olšina a je tady hodně vlhko,“ říká Zdeňka Přikrylová. Navíc bledule kvetou ještě před olistěním stromů, takže mají i potřebné světlo. Po odkvětu se pak zatáhnou do cibulek.
V době květu bledulí a samozřejmě za příznivého počasí pořádají pracovníci Správy CHKO Žďárské vrchy komentované prohlídky. Při nich se návštěvníci dozvědí i další informace o flóře i fauně této lokality. „Říkala mi jedna paní, že ji zaujalo, že když sem v dětství chodili, tak byly bledule jen na jedné straně,“ říká botanička s tím, že vzpomínka osmaosmdesátileté ženy potvrzuje, že se bledulím na Ransku daří.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
