Braillovo písmo ulehčuje život nevidomým už 200 let. Průměrná rychlost čtení je přibližně 125 slov za minutu
Je to systém hmatového čtení a psaní pro nevidomé, v němž vystouplé tečky představují písmena abecedy a ekvivalenty interpunkčních znamének. Lidé ho čtou pohybem ruky zleva doprava po jednotlivých řádcích. Do čtení se obvykle zapojují obě ruce, přičemž hlavní roli hrají zpravidla ukazováčky. Průměrná rychlost čtení je přibližně 125 slov za minutu.
Autorem písma je Louis Braille (1809 – 1852), jehož otec byl sedlářem. Tříletý Louis si poranil levé oko šídlem z otcovy dílny. Dostal infekci, která se přenesla i na pravé oko, a postupně oslepl.
První skutečně bodové (hmatem rozpoznatelné) písmo ale vytvořil a návrh na jeho používání předložil Charles Barbier na počátku 19. století. Soustava znaků vznikla propichováním listu papíru nožem. Vzhledem k profilu střenky nože se vytvářely trojúhelníkové tvary dírek. Písmo sloužilo ve vojenském prostředí jako tajné reliéfní, které je možné číst a také jím psát v zákopech za tmy.
Akademii věd v Paříži doporučila vyzkoušet Barbierovo dvanáctibodové „noční písmo“ v pařížském Královském institutu pro slepou mládež. Žáci, kteří se často věnovali hudbě, hudební myšlenku potřebovali zapsat, aby si ji mohli znovu přehrát, se snažili Barbierovo písmo zdokonalit. Vyhlásili soutěž, ve které byl nejlépe ohodnocen návrh Louise Brailla. Písmena tvořil malý počet reliéfních bodů a byla hmatem dobře rozpoznatelná.
Oficiální vznik Braillova písma
Rok 1825 je považován za rok vzniku Braillova písma pro nevidomé, i přesto, že vedení pařížského ústavu trvalo na používání Barbierova písma a Braillovo písmo bylo po 25 let učiteli odmítáno. Oficiálně se situace změnila až roku 1850, kdy byly veškeré reliéfní latinky opuštěny jako nevhodné. Braillovo písmo bylo vedením pařížského ústavu pro nevidomé přijato pouhé dva roky před smrtí autora.
V roce 1852 se v Braillově písmu začaly tisknout knihy, jednou z prvních byl slabikář, a v roce 1878 se stalo mezinárodní metodou pro výuku ve slepeckých školách. Adaptace Braillova písma na český jazyk proběhla v letech 1873 až 1888. Definitivní soustava, která se používá dodnes, byla schválena roku 1922 na úrovni ministerstva školství tehdejší Československé republiky.
Rozvoj pomůcek a technologií
S postupným přijetím Braillova písma souvisel i rozvoj pomůcek pro jeho záznam a tisk. Braillovo písmo se dá ručně zapisovat pomocí speciální destičky s bodátkem, kterým se zezadu (zrcadlově) přes dírky v destičce vytváří v papíru body (tzv. pražská tabulka). K rychlejšímu psaní slouží speciální Pichtův psací stroj pro nevidomé. S nástupem počítačů pak přichází speciální tiskárny a hmatové displeje (též braillské řádky), které převádí část aktuálního textu (obvykle z počítačové obrazovky) do hmatové podoby. Využití Braillova písma pro práci s ICT si vyžádalo úpravy písma tak, aby každý znak byl použit pouze jediným symbolem.
Od druhé poloviny 20. století dochází k rozvoji zařízení, která umožňují záznam a poslech mluveného slova bez znalostí písma, a také uchování mluveného slova. Mluvené slovo ale nenahradí potřebnou znalost gramatiky, o výuce matematiky, fyziky, chemie i notových zápisů nemluvě. Progresivní technologie jsou založeny i na využívání Braillova písma v podobě speciálních zařízení.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
