Chceme vědět, po kom jsme. Definuje nás to, říká o sestavování rodokmenů Lenka Peremská

Asi v každém lidském životě nastane okamžik, kdy i člověk, kterého to dřív vůbec nezajímalo, začne uvažovat o svých předcích a o tom, odkud pochází. „Většinou je to bohužel spojené s odchodem člena rodiny. To se stává opravdu často, že mě lidé kontaktují ve chvíli, kdy jim někdo umře. A oni si doslova rvou vlasy a říkají, měli jsme se zeptat, ale nezeptali jsme se,“ říká Lenka Peremská.

Podle ní se dá v každé rodinné historii objevit něco zajímavého. „Už třeba jenom to, když najdete pár, kterému se narodilo 12 dětí a z toho 11 zemřelo a přežil jenom jeden jediný, který je předkem toho člověka, pro kterého sestavuju rodokmen.“

Sestavení rodokmenu si lidé často objednávají jako dárek pro své blízké|foto:Archiv Lenky Peremské

Při hledání v matrikách se ale dá narazit i na nepříliš jasné informace. Například když se do rodiny narodilo nemanželské dítě. „To zapisovali faráři v těch dřívějších dobách. Napsali tam třeba: utopil se za kamny v louži, odešel do lesa, matka zmrhaná a podobně. S tím se pak často potýkají amatérští badatelé, protože to berou doslovně a nevědí, jak s tím dál nakládat,“ usmívá se genealožka, která už podobné informace dokáže číst meziřádky.

Každý chce někam patřit

Čas od času objeví v minulosti klienta i věci, ze kterých doslova běží mráz po zádech. „Třeba když při epidemii cholery kompletně vymřela celá rodina. Nebo při hladomoru v roce 1770. Procházím knihy zemřelých a čtu, jak v té rodině umírá jedno dítě za druhým.“ A co když v minulosti rodiny odhalí něco hodně nepěkného? „I to se samozřejmě stává. A ne každý to chce slyšet. Jednou jsem odhalila nějakou nacistickou minulost a dvakrát, myslím, vraždu,“ vzpomíná Lenka Peremská.

Lenka Peremská dává na závěr svým klientům krásně zpracovanou kroniku jejich rodu|foto:Archiv Lenky Peremské

Nahlédnout do rodinné historie chce podle jejích slov prakticky každý. „Je to součást naší identity. Každý z nás potřebuje být nějakým způsobem zakořeněný a mít pocit, že někam patří. Je to zkrátka něco, co nás definuje. Chceme vědět, po kom jsme, odkud pocházíme,“ dodává genealožka.

Proč je sestavování rodokmenu tak trochu detektivka, jaké jazyky a druhy písma by měl genealog znát, a jak hluboko do historie je možné se při pátrání po předcích dostat, se dozvíte při poslechu celého pořadu.