Chceme vědět, po kom jsme. Definuje nás to, říká o sestavování rodokmenů Lenka Peremská

Lenka Peremská z Unhoště vystudovala historii se zaměřením na český středověk. Když potom začala pracovat v kladenském muzeu, zjistila, že to pro ni není to pravé. Pátrání v minulosti se ale v žádném případě vzdát nechtěla, a tak našla cestu, jak se své vášni věnovat dál. Začala sestavovat rodokmeny a postupem času se z ní stala renomovaná genealožka.

Asi v každém lidském životě nastane okamžik, kdy i člověk, kterého to dřív vůbec nezajímalo, začne uvažovat o svých předcích a o tom, odkud pochází. „Většinou je to bohužel spojené s odchodem člena rodiny. To se stává opravdu často, že mě lidé kontaktují ve chvíli, kdy jim někdo umře. A oni si doslova rvou vlasy a říkají, měli jsme se zeptat, ale nezeptali jsme se,“ říká Lenka Peremská.

Podle ní se dá v každé rodinné historii objevit něco zajímavého. „Už třeba jenom to, když najdete pár, kterému se narodilo 12 dětí a z toho 11 zemřelo a přežil jenom jeden jediný, který je předkem toho člověka, pro kterého sestavuju rodokmen.“

Sestavení rodokmenu si lidé často objednávají jako dárek pro své blízké

Při hledání v matrikách se ale dá narazit i na nepříliš jasné informace. Například když se do rodiny narodilo nemanželské dítě. „To zapisovali faráři v těch dřívějších dobách. Napsali tam třeba: utopil se za kamny v louži, odešel do lesa, matka zmrhaná a podobně. S tím se pak často potýkají amatérští badatelé, protože to berou doslovně a nevědí, jak s tím dál nakládat,“ usmívá se genealožka, která už podobné informace dokáže číst meziřádky.

Každý chce někam patřit

Čas od času objeví v minulosti klienta i věci, ze kterých doslova běží mráz po zádech. „Třeba když při epidemii cholery kompletně vymřela celá rodina. Nebo při hladomoru v roce 1770. Procházím knihy zemřelých a čtu, jak v té rodině umírá jedno dítě za druhým.“ A co když v minulosti rodiny odhalí něco hodně nepěkného? „I to se samozřejmě stává. A ne každý to chce slyšet. Jednou jsem odhalila nějakou nacistickou minulost a dvakrát, myslím, vraždu,“ vzpomíná Lenka Peremská.

Lenka Peremská dává na závěr svým klientům krásně zpracovanou kroniku jejich rodu

Nahlédnout do rodinné historie chce podle jejích slov prakticky každý. „Je to součást naší identity. Každý z nás potřebuje být nějakým způsobem zakořeněný a mít pocit, že někam patří. Je to zkrátka něco, co nás definuje. Chceme vědět, po kom jsme, odkud pocházíme,“ dodává genealožka.

Proč je sestavování rodokmenu tak trochu detektivka, jaké jazyky a druhy písma by měl genealog znát, a jak hluboko do historie je možné se při pátrání po předcích dostat, se dozvíte při poslechu celého pořadu.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.