Chceme vědět, po kom jsme. Definuje nás to, říká o sestavování rodokmenů Lenka Peremská
Lenka Peremská z Unhoště vystudovala historii se zaměřením na český středověk. Když potom začala pracovat v kladenském muzeu, zjistila, že to pro ni není to pravé. Pátrání v minulosti se ale v žádném případě vzdát nechtěla, a tak našla cestu, jak se své vášni věnovat dál. Začala sestavovat rodokmeny a postupem času se z ní stala renomovaná genealožka.
Asi v každém lidském životě nastane okamžik, kdy i člověk, kterého to dřív vůbec nezajímalo, začne uvažovat o svých předcích a o tom, odkud pochází. „Většinou je to bohužel spojené s odchodem člena rodiny. To se stává opravdu často, že mě lidé kontaktují ve chvíli, kdy jim někdo umře. A oni si doslova rvou vlasy a říkají, měli jsme se zeptat, ale nezeptali jsme se,“ říká Lenka Peremská.
Podle ní se dá v každé rodinné historii objevit něco zajímavého. „Už třeba jenom to, když najdete pár, kterému se narodilo 12 dětí a z toho 11 zemřelo a přežil jenom jeden jediný, který je předkem toho člověka, pro kterého sestavuju rodokmen.“
Při hledání v matrikách se ale dá narazit i na nepříliš jasné informace. Například když se do rodiny narodilo nemanželské dítě. „To zapisovali faráři v těch dřívějších dobách. Napsali tam třeba: utopil se za kamny v louži, odešel do lesa, matka zmrhaná a podobně. S tím se pak často potýkají amatérští badatelé, protože to berou doslovně a nevědí, jak s tím dál nakládat,“ usmívá se genealožka, která už podobné informace dokáže číst meziřádky.
Každý chce někam patřit
Čas od času objeví v minulosti klienta i věci, ze kterých doslova běží mráz po zádech. „Třeba když při epidemii cholery kompletně vymřela celá rodina. Nebo při hladomoru v roce 1770. Procházím knihy zemřelých a čtu, jak v té rodině umírá jedno dítě za druhým.“ A co když v minulosti rodiny odhalí něco hodně nepěkného? „I to se samozřejmě stává. A ne každý to chce slyšet. Jednou jsem odhalila nějakou nacistickou minulost a dvakrát, myslím, vraždu,“ vzpomíná Lenka Peremská.
Nahlédnout do rodinné historie chce podle jejích slov prakticky každý. „Je to součást naší identity. Každý z nás potřebuje být nějakým způsobem zakořeněný a mít pocit, že někam patří. Je to zkrátka něco, co nás definuje. Chceme vědět, po kom jsme, odkud pocházíme,“ dodává genealožka.
Proč je sestavování rodokmenu tak trochu detektivka, jaké jazyky a druhy písma by měl genealog znát, a jak hluboko do historie je možné se při pátrání po předcích dostat, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
Evergreeny
Helena Vondráčková -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
100+24 brněnských kuriozit, absurdit a bizarností
Miloš Šenkýř, Tomáš Kremr