Chlouba mrákotínských kameníků zdobí přes osmdesát let nádvoří Pražského hradu

V květnu roku 1921 se Tomáš Garrigue Masaryk rozhodl odhalit na Pražském hradě pamětní desku Čechoslovákům, kteří padli ve světové válce. Hradní architekt Josip Plečnik mu však navrhl, aby na třetím nádvoří vztyčil žulový sloup. Podle dobových záznamů svůj návrh zdůvodňoval tím, že kámen vyjadřuje tisíciletou hmotu a že užitím monolitu nabude česká žula zvučného jména. Navíc sloupy svobody stavěly všechny vítězné mocnosti.

V létě 4. srpna 1921 proto uveřejnila prezidentská kancelář inzerát, ve kterém vyzývá žulové lomy k dodávce sloupu vysokého 30 až 34 metrů. Nikdo na tuto výzvu ale nereagoval. Teprve v prosinci 1922 se ozvaly Mrákotínské kamenolomy s tím, že mohou monolit dodat, ale jen v délce 14 až 18 metrů. Odhadované náklady byly 700 tisíc korun. Přibližně 160 kilometrů od Prahy, pod nejvyšším vrcholem Vysočiny v lomu Šedova skála, se tak začal psát příběh Mrákotínského monolitu.

Archivní snímky z dopravy Mrákotínského obelisku na Pražský hrad|foto: Archiv města Telče

První vylomený kámen daleko nedojel

Na stavbu takzvaného Sloupu Svobody na Pražském hradě byla soustředěna veškerá pozornost tehdejší veřejnosti. O Mrákotíně se psalo v denním tisku i vlasteneckých novinách. Na začátku roku 1923 vylomili kameníci v lomu Šedova skála monolit o délce 18 metrů a 70 centimetrů. Základna měla rozměry 150 krát 150 centimetrů a celý kámen vážil 120 tun.

A pak začala další obtížná fáze, doprava kamenného kolosu na sedm kilometrů vzdálené nádraží v Telči. Kameníkům pomáhali vojáci železničního pluku v Pardubicích a traktory dělostřeleckého pluku z Olomouce. Náklad se pohyboval po provizorních kolejích po silnici. Mrákotínský kronikář píše: „V zatáčce u Noskových se pracovalo tři dny a tři noci, než se ji podařilo překonat. Zpevňovány musely být i mosty. Pro četné zatáčky na nové silnici rozhodl se kapitán Seidl pro přepravu po staré silnici.“

Archivní snímky z dopravy Mrákotínského obelisku na Pražský hrad|foto: Archiv města Telče

A to bylo zřejmě klíčové rozhodnutí. Stará silnice totiž vedla do prudkého kopce. Na jeho vrcholu byla skála, do které byla upevněna kladka, od ní šlo lano k traktorům. Traktory jely z kopce dolu a vůz s monolitem začal stoupat do vrchu. Když vůz dorazil na první hrbol na silnici, praskl kruh u kladky. „… a vůz se začal řítit dolů a vyjel až do kopečka, kde narazil na druhý vůz s kašnou. Přerazil se asi pět metrů od slabšího konce,“ okomentoval událost mrákotínský kronikář.

Kratší část přelomeného monolitu dostali legionáři v Telči, zbytek byl později dopraven do Prahy. Lidé zprávu o přelomení monolitu nesli velmi těžce. Prý vznikl skoro národní smutek. Ovšem jen pár dní po katastrofě došla k prezidentu republiky žádost, podepsaná zástupci čtrnácti obcí a oborovou organizací kamenodělníků z Mrákotína, o objednání náhradního monolitu.

Archivní snímky z dopravy Mrákotínského obelisku na Pražský hrad|foto: Archiv města Telče

Obelisk byl odhalen na desáté výročí vzniku republiky

Na podzim 12. listopadu 1923 se prezident rozhodl, že na své útraty objedná monolit nový. Takřka na stejném místě kameníci vydolovali další kamenný blok, ten ale vykazoval řadu vad, a proto se kameníci dali do vylomení třetího bloku. Ten byl 8. září 1925 dopraven z lomu na mrákotínskou silnici a o dva měsíce později dorazil na nádraží v Telči. Nazdobený železniční vůz vyjel z Telčského nádraží na konci listopadu téhož roku. Celý národ znovu žil převozem Sloupu Svobody.

Vlak s monolitem bezpečně dojel na pražské dejvické nádraží 9. prosince 1925. Následně byl přeložen z vagonu na sáně a zabezpečen proti povětrnostním vlivům čekal na nádraží až do jara 1926, kdy se začalo s jeho přepravou na Pražský hrad.

Archivní snímky z dopravy Mrákotínského obelisku na Pražský hrad|foto: Archiv města Telče

Cesta na Hrad trvala celkem 22 dní za pomoci traktorů těžkého dělostřelectva. Na hradním nádvoří byl pak kamenickou firmou monolit opracováván do konečné podoby podle návrhu slavného architekta Josipa Plečnika. Úpravy trvaly déle než dva roky. Monolit byl slavnostně odhalen v rámci oslav desátého výročí vzniku Československa 28. října 1928.