Do financování škol je nutné vnést řád. Efektivitu zajistí rozhodování obcí, hájí změnu Fiala

Zítra v poledne by Poslanecká sněmovna měla po měsících průtahů definitivně schválit novelu školského zákona. Prosadili jste pevný čas hlasování. Platí, že součástí toho, co zítra prohlasujete, bude i změna financování nepedagogických pracovníků od ledna příštího roku?

Čtěte také

Petr Šabata: Proč je zpoždění školského zákona vinou politiků tak nezodpovědné

Ano, platí to, je to důležité. Nechceme nic z toho obětovat. Do systému je potřeba vnést řád a je nepochybně správné, aby nepedagogičtí pracovníci byli placeni jiným způsobem a aby za to, jak to vypadá na školách s nepedagogickým servisem, plně odpovídal zřizovatel. Cesta k tomu je právě změna školského zákona.

První leden je pevný termín?

Ano. Jen připomenu, že jsme reagovali na požadavky z praxe, výhrady škol a hlavně obcí, které žádaly posun termínu, který byl původně 1. září. Respektovali jsme, že řada lidí se na to chce připravit, takže v zákoně to bude od 1. ledna.

Proti jsou ale opozice a školské odbory. To, že je tento pozměňovací návrh připojen k novele školského zákona, znamená odložení jeho schválení o několik měsíců. Nebyla chyba to spojovat dohromady?

Týká se to škol, takže si myslím, že je správné, že je to ve školském zákoně. Možná to mohla být separátní novela. Důležité je, že se tím ukazuje na to, že ve školském zákoně je celá řada důležitých věcí, například zavedení školských psychologů, tlak na efektivitu a spravedlivější financování škol a tak dále.

Čtěte také

Ne každý starosta je osvícený. Jeho prioritou nemusí být platit nepedagogy, kritizuje novelu Pištora ze Svazu měst a obcí

Důvod, proč je lepší, aby rozhodování bylo na zřizovatelích, je ten, že zřizovatel mnohem lépe než stát z hrozně velké dálky může rozhodnout o tom, jestli škola potřebuje školníka nebo kolik je třeba školních jídelen. Když to bude platit stát, ale rozhodovat o tom bude obec, bude to mnohem efektivnější, praktičtější a nakonec i lepší pro děti, pro rodiče, pro školy, pro pedagogy, pro všechny.

Tři desítky neziskových organizací vás před měsícem vyzvaly, abyste změnu financování řešili separátně. Obávaly se, abyste neohrozili přijetí zásadních změn. Namátkou třeba duální vzdělávání nebo úpravu maturity. Nevzali jste si tyto věci tak trochu jako rukojmí?

Nevzali jsme si je jako rukojmí. Od začátku jsme tuto změnu chtěli udělat. Je to součást mnoha kroků k tomu, aby naše školství bylo lepší. Samotného mě mrzí, jak jdou věci pomalu. Vůbec nechápu, že se něco takového může stát předmětem obstrukce, protože to vylepšuje systém. Ale prostě se stalo a teď jsme rozhodnuti, že to ve středu 28. 5. ve 12 hodin odhlasujeme v Poslanecké sněmovně budeme se snažit, aby to co nejrychleji prošlo i Senátem.

Posun termínu na 1. ledna má za následek, že na poslední čtyři měsíce letošního roku na pedagogické pracovníky v rozpočtu nejsou peníze. Kolik miliard chybí?

Ministerstvo školství může použít šest miliard. Chybějící čtyři miliardy se dofinancují z všeobecné pokladní správy. Od počátku jsme říkali, ať se nikdo nebojí, že když se to nestihne, tak to dofinancujeme. My jsme s tím počítali, počítal s tím ministr financí i ministr školství a řešení, které oba páni ministři našli, je takové, že to určitě nepůjde na úkor něčeho, co se stejně musí zaplatit.

Čtěte také

Kdo by měl platit nepedagogické pracovníky? Poslechněte si debatu u kulatého stolu

V tuto chvíli se už rozepisují peníze tak, aby je všichni měli ve standardních termínech. Školy se nemusejí obávat, že by finance nedostaly. Rozpočet školství jsme za dobu naší vlády navýšili o 50 miliard korun, což jsou v podstatě nepředstavitelné peníze, ale je to potřeba. Jsou to dobře investované peníze. Potřebujeme se ale posunout ve financování školství tak, aby tyto peníze byly co nejefektivněji využívány.

Vy jste byl před lety ministrem školství. I s touto zkušeností jste spokojen s tím, jak resort vede ministr Bek?

Nejsem spokojen s tím, jak pomalu jdou reformy v oblasti školství. Byl bych rád, kdyby šly rychleji. Pravda je, že dlouhodobým problémem našeho školství je střídání ministrů. Školství je velmi složitý resort se spoustou aktérů, kteří mají své pravomoci, a ještě je potřeba přesvědčovat učitele, ředitele a veřejnost. K tomu je potřeba čas, který ale nemáte, když se pořád střídají ministři.

Od vzniku samostatné České republiky se u nás vystřídalo 13 ministrů, v Německu, v Rakousku je to kolem pěti šesti. V okolních zemích se pracuje mnohem systémověji. Toto je naše stará bolest, kterou musíme odstranit.

Čtěte také

Školním psychologům chybí zajištění do budoucna. Chudší školy na ně potřebují více peněz, říká sociolog Prokop

Přesto se rozhýbalo mnoho věcí. Třeba reforma středoškolského vzdělávání. Povedlo se zavést elektronické přijímací řízení na střední školy, což nám umožnilo mít mnohem lepší přehled o tom, kde chybí kapacity.

Na základě toho jsme posílili ještě více všeobecnou větev středoškolského vzdělávání, rozšířila se nabídka lyceí. Toto se děje, ale je potřeba zredukovat počet oborů na středních školách z 280 zhruba na 100. Nějaké kroky se už udělaly, ale je potřeba jít dál.

Vypadá to, že se podařilo dovést do konce reformu rámcových vzdělávacích programů. Spustí se to na základních školách pilotně od příštího roku a od toho dalšího snad všude. Ale všechno by to mělo jít o mnoho rychleji, protože na tom, jak bude vzdělávání vypadat, závisí naše budoucnost...

Za jak dlouho bude podepsána smlouva s korejskou firmou KHNP na dostavbu Dukovan? A jak se mění s ohledem na situaci v Pásmu Gazy pozice Česka vůči Izraeli? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.