Do Santiaga de Compostela se Eliška Kapalínová vydala v seniorském věku. Bez znalosti jazyků
O tom, že absolvuje slavnou pouť do španělského Santiaga de Compostela, snila Eliška Kapalínová z Doks u Kladna přes dvacet let. Když se na cestu dlouhou tři tisíce kilometrů vydala, bylo jí 72. Odchovala děti, skončila v práci, odešla do důchodu a vyrazila. Pěší túru přes několik zemí šla úplně sama, navíc bez znalosti jakéhokoli cizího jazyka. Trvalo jí to dohromady čtyři měsíce.
Od kamaráda dostala přezdívku Bábinka na cestě. Tak ji znají její sledující na sociálních sítích, kde celou svoji cestu poctivě dokumentovala. „Když jsem někdy kolem roku 2000 četla, že někdo šel z Čech do Santiaga de Compostela, hned jsem věděla, že se na tu cestu jednou vydám a že půjdu z Prahy. Ale musela jsem nejdřív počkat, až mi děti vylítnou z hnízda, až nebudu odkázaná na čtyři týdny dovolené a taky jsem si na to musela našetřit,“ říká Eliška Kapalínová.
Na cestu se vydala 21. března 2024. „Vůbec jsem nebyla zvyklá chodit, nedělala jsem předtím žádné pěší výlety, takže první dny mě samozřejmě večer zastihla svalová únava, zimnice, horečka, ramena mě bolela. Ale ráno to bylo pryč, a jakmile jsem si hodila batoh na záda, věděla jsem, že jdu zase dál,“ vzpomíná. Celou dobu šla sama. „Další poutníky jsem potkávala až ke konci Francie, blíž hranici se Španělskem a potom v tom Španělsku. Ale přes celé Německo jsem šla vlastně úplně sama.“
A problém jí nedělalo ani to, že nezná žádné cizí jazyky. „Dneska si na mobil můžete stáhnout Google překladač. Skvěle mi sloužil. Jediná nevýhoda je, že nemůžete telefonovat. Takže se zajišťováním ubytování byl trošku problém. Navíc si přes ten překladač můžete povídat jen s jedním, maximálně dvěma lidmi. Ale jakmile je skupinka, tak to nejde. Ten překladač zachytává všechna slova okolo a pak překládá nesmysly. Někdy byly hodně vtipné,“ usmívá se Eliška Kapalínová.
Svět je ještě v pořádku
Celou trasu prošla v jedněch botách, během cesty shodila 17 kilogramů a naplnila šest credencialů, poutnických knížek, do kterých se sbírají razítka stvrzující absolvovanou vzdálenost. A jaké pocity ji zaplavily, když se blížila k cíli? „Bylo to velmi emočně náročné. Asi tři dny před tím, než jsem tam došla, jsem si zakázala na to myslet, protože se mi draly slzy do očí. A když jsem k tomu Santiagu přicházela spolu s jednou francouzskou, tak mě upozornila, že už jsou vidět věže té katedrály. No a to už mi tekly slzy proudem,“ přiznává cestovatelka.
A platí podle ní, že je pouť do Santiaga de Compostela očistná? „Asi ano. Spousta lidí tam šla s nějakými problémy. Ať už se smrtí někoho blízkého, nebo s rozvodem. Nebo chtěli být jenom sami se sebou. Já jsem tam potkala spoustu mladých lidí z celého světa. A když jsem s nimi mluvila a slyšela jejich názory, tak jsem došla k závěru, že svět je stále ještě v pořádku,“ uzavírá své dobrodružství Eliška Kapalínová.
Jak si celou cestu užívala, které místo ji nadchlo nejvíc a zda splnila pouť její očekávání, se dozvíte při poslechu celého pořadu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
