Do živých koncertů jdu vždycky na plné pecky, prozrazuje písničkářka Radůza. Nikdy si nenechávám nic na zítřek

Radůza je nejenom interpretkou písní, ale také jejich autorkou. A nápadů prý má až moc. „Dokonce bych to potřebovala na chvíli zastavit, protože se mi to pořád hrne z hlavy a písničky ani nemám kam zpracovávat. Děje se to pořád: zavazuju si tkaničku, řídím nebo myju nádobí a napíšu písničku,“ prozrazuje muzikantka, „jednou jsem dokonce stála na jevišti, hrála jsem písničku a napsala jsem při tom další.“

Když Radůza vymyslí novou písničku, nejdříve ji začne hrát na koncertech a teprve pak ji případně zařadí na některé z alb. „Razím teorii, že písničky se musí ohrát, než je zařadím na desku. Písničky se totiž hraním vyvíjejí a už se mi stalo, že jsem natočila úplně novou písničku a pak mě napadaly věci, které jsem mohla udělat lépe a neudělala,“ vysvětluje Radůza.

Radůze a Pavel Vítek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Živé koncerty si přitom Radůza velmi užívá. „Vždycky do toho jdu na plné pecky. Nikdy se nenechává nic na zítřek, i když třeba vím, že zítra budu taky hrát. Na pódiu na sebe úplně zapomenu, jako kdybych tam nebyla, jenom se otevřu, uvolním se a nemyslím vůbec na nic. Publikum ale samozřejmě vnímám, staneme se společně jednou hmotou, takovou energetickou koulí,“ snaží se popsat své pocity písničkářka, multiinstrumentalistka, skladatelka a textařka v jedné osobě.

Občas se každému zpěvákovi stane, že se publikum nepodaří naladit na stejnou vlnu. „Stalo se mi to během mých začátků s Nerezem, když jsme jezdili po vojenských posádkách. Tam jsem jednou hrála sama s kytarou před sálem plným mladách vojáků. A musím říct, že hudba nebylo to, co je zajímalo. Volali na mě, abych ukázala různé části těla,“ směje se s odstupem let Radůza.

Jak přišla Radůza ke svému uměleckému jménu? Kterým světovým hudebním hvězdám dělala předskokana? A atmosféru kterého ročního období má její společná písnička s Pavlem Vítkem? To se dozvíte při poslechu celého pořadu.