Dostali jsme se odtamtud až ke konci, tou mláticí uličkou, vzpomíná na 17. listopad 1989 tehdejší student Igor Chromý
Přeneseme se o 36 let zpět, kdy se začala psát nová historie naší země. Na 17. listopad 1989 vzpomínáme s Igorem Chromým z Benešova, tehdy studentem třetího ročníku vysoké školy zemědělské, který se s kamarády manifestace účastnil. Podporu měl i v rodičích, jeho tatínek byl prvním polistopadovým starostou Benešova.
„Ozývá se štěkot služebních psů, svistot obušků a výkřiky strachu a hrůzy z bolesti.“ To je svědectví, které Igor Chromý, tehdy student vysoké školy, sepsal hned po 17. listopadu. Jak on sám vyvázl? „Dostali jsme se odtamtud až ke konci, tou mláticí uličkou. Já jsem odváděl přítelkyni a jak jsem se ji snažil krýt, tak jsem dostal nějaký dvě rány obuškem. Nic vážného to ale nebylo,“ vzpomíná pamětník.
Vážně zraněn sice nebyl a nekrvácel, přesto měl oblečení od krve a nějakou dobu si ho schovával. „Nechal jsem si to na památku nebo jako důkaz. Shodou okolností ty džíny byly hodně světlý, takže krev na nich byla velice vidět. Druhý den jsem si je sundal, už jsem si je neoblékl a nějaký čas archivoval.“ Podle Igora Chromého bychom při vzpomínkách na 17. listopad měli myslet na ty, kteří si z něj odnesli vážné následky na těle a na duši. Jako dluh společnosti vidí to, že nebyli nikdy odškodněni.
Rodiče Igora Chromého jeho názory sdíleli a byli oba velice aktivní v politice. Jeho tatínek se stal prvním polistopadovým starostou v Benešově.
Na radnici, kterou nechal otec Igora Chromého přestavět, ještě stále pracují úředníci, kteří si bývalého starostu pamatují. Jak na něj a tehdejší dobu vzpomínají? Nejen to si můžete poslechnout v reportáži Věry Hájkové.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
