Eldorádo v Hynčicích bylo prvním dinoparkem u nás. Zahrada je plná ještěrů i pohádkových postav
Víte, kde najdete pravěkého Tyrannosaura rexe pohromadě v jednom revíru se Sněhurkou, Rumcajsem či bohyní lovu Dianou? V Eldorádu v Hynčicích, části Města Albrechtic na Bruntálsku v Moravskoslezském kraji. Jedinečný soubor pravěkých a pohádkových postav na soukromé zahradě je ideálním tipem na výlet pro celou rodinu.
Unikátní galerie je často označována za vůbec první dinopark, který u nás vznikl. V padesátých letech ho začal budovat František Jaich, který na své zahradě postupně vytvořil pestrou říši pravěkých ještěrů, zvířat a pohádkových bytostí a zpřístupnil ji veřejnosti. „První socha vznikla v roce 1954. Je to Diana se psem. Všechny sochy jsou betonové, ani jedna není odlévaná. A všechny jsou dělané ručně,“ popisuje Vladimír Marák, jehož choť Jarmila je vnučkou tvůrce soch. Společně se o Eldorádo starají.
„Jsou tady jednak výjevy z pravěku a jednak výjevy z pohádek, jak si je děda představoval. Protože on to dělal především pro děti,“ vysvětluje Vladimír Marák. A podotýká, že údržba galerie není snadná. Betonové sochy čelí klimatickým vlivům a zvlášť po zimě je potřeba je vyspravit, zatmelit a natřít. Na velké ještěry si musí brát žebřík a šplhat do výšek. Zabrat jim daly i nedávné povodně, které se areálem prohnaly.
Průkopník s prvním dinoparkem
Dědeček Jarmily Marákové František Jaich stvořil ve své době opravdu unikátní dílo. „Na internetu se uvádí, že je to předchůdce dinoparků. Protože když začal a udělal sochu Diany se psem, dostala se mu do rukou knížka od pana Buriana. A on se zhlídl v těch velkých sochách a začal dělat toho šedého dinosaura,“ říká Vladimír Marák. Malby Zdeňka Buriana tak byly pro dědečka zásadní inspirací. Jarmila Maráková vyjmenovává názvy tří největších pravěkých ještěrů, které v Eldorádu mají: „Iguanodon, ten druhý je tyranosaurus rex a tady toto veliké je dinopterium.“
Když František Jaich začal s prvním dinosaurem, zjistil, že má problémy se statikou. „A v tom okamžiku se za ním ten pan Burian přijel podívat, údajně tady byl snad třikrát. A podle těch jeho knížek dali dohromady, jak si to velikostně představoval. Na základě toho pak děda začal sochy dělat,“ popisuje Marák. Pomocníkem byl jeho syn, tedy otec Jarmily Marákové. „Svařoval, míchal mu beton a děda dělal tu uměleckou činnost,“ poznamenává vnučka tvůrce.
Pohádky v rozkvetlé zahradě
Sochy jsou rozmístěny mezi keři a na skalkách, takže procházka zahradou je zároveň pastvou pro oči zahrádkáře. „To ještě moje mamka s taťkou vyšperkovali, takže já jen pokračuju,“ říká Jarmila Maráková. V zadní části zahrady je umělá skála, obývaná pestrou zvířecí osádkou. „Kozoroh a jeho srnky. Je tam i orel. Ty srnky byly i nahoře, ale ty jsme museli sundat, protože byly poškozené a nikdo tam nechtěl lézt,“ dodává.
V jeskyni ve skále bydlí Rumcajs, Manka a Cipísek. V přilehlém žlutém domečku je zabydlená Sněhurka s trpaslíky, opodál má místo perníková chaloupka, drak a Karkulka. Cestou potkáte hastrmana u rybníčku, pravěké lidi či šmoulí vesnici.
Nebezpečná Diana
Bohyně Diana má mezi Jaichovými sochami výsostné postavení. A váže se k ní i poněkud třaskavý příběh. „Děda začal Dianu se psem jako první sochu. Vymodeloval ji nádherně a posadil ji na začátku zahrady, vlastně hned u cesty. A jak kolem jezdili řidiči, tak po ní koukali a stala se tam nějaká bouračka. Takže musela pryč. Přesouvali jsme ji už asi třikrát,“ směje se Jarmila Maráková.
Postava bohyně je totiž v Evině rouše, jako nahá se tedy tenkrát postarala o vůbec nejlepší reklamu. „Babička ji nejdřív měla v kuchyni, než byla celá hotová. Možná i děda dělal právě podle babičky, nevím,“ vzpomíná s úsměvem vnučka. Dědeček bydlel původně v Ludgeřovicích, po válce se s babičkou přesunul do domku do Hynčic. Prošel prý i první světovou válkou a sochy se naučil dělat v Asii, když se vracel domů. V důchodu se pak začal bavit Eldorádem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
