Ester Geislerová jako režisérka: Chtěla jsem o tátovi vědět víc a vynést na světlo všechno zajímavé

Její tvorba zahrnuje film, fotografie, videoinstalace a přednášky, často s tématy partnerských a rodičovských vztahů nebo zkoumání identity. „Mám silné potřeby tvořit a sdílet s dalšími lidmi. Ještě mě to neomrzelo,“ usmívá se Ester Geislerová v pořadu Alex a host.

Je kurátorkou projektu Terapie sdílením. Spolu s párovým terapeutem Honzou Vojtkem zábavnou formou ukazuje, jak se vypořádat s komunikačními problémy v partnerských vztazích. „Někdy v sedmnácti letech jsme s kamarádkou Josefínou Bakešovou udělaly kolekci se vztahovými větami, třeba ‚musím ti něco říct‘. Za tím slyšíte, že to může být pozitivní sdělení, ale i negativní. Inspiroval mě k tomu rozchod naší společné kamarádky.“

Daly to na instagram a k překvapení obou sledující začali sami od sebe posílat printscreeny svých intimních konverzací. „Když se pod tím začaly rojit otázky na vztahy, chtěla jsem těm sledujícím dát nějaké přemostění od odborníka.“

Alex Mynářová a Ester Geislerová|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Od roku 2019 spolupracuje s párovým terapeutem Honzou Vojtkem a kromě podcastů už pořádají i pravidelné přednášky. „Pořád se to vyvíjí. Já nejsem terapeut. Mě vztahy inspirujou jako umělkyni. Zároveň jsem ráda, že to neskončilo jen u instagramu, ale přednášky mají nějaký přesah a dávají odpovědi. A přes humor můžeme mluvit i o těžkých věcech.“

Dvě deci tuše

Tento rok také připravila výstavu svého otce, japanologa a kaligrafa Petra Geislera, který zemřel v roce 2009 ve věku 59 let. Vydala o něm knihu a se sestrou, herečkou Aňou Geislerovou, natočila dokumentární film Dvě deci tuše.

„Myslím, že první vize o dokumentu jsem měla asi tři roky po tom, co zemřel. Začala jsem si prohlížet fotky, které fotil v Japonsku a které mi přišly neuvěřitelně zajímavý. Táta byl velice skromnej, nikdy se ničím nechlubil.“ Fotky ji inspirovaly k uspořádání výstavy. „Postupně se mi z těch obrazů začaly vytvářet videa a objevila se touha vynést na světlo všechno zajímavé, co byl.“

Film bude mít premiéru na karlovarském festivalu v červenci. Do kin pak půjde 6. srpna. Producenty jsou Aňa Geislerová a Ondřej Trojan. „Chtěla jsem se o tátově tvorbě něco dozvědět. Jak to, že se naučil tak dobře japonsky? Jak to, že jeho vnitřní Japonsko bylo tak mocný a silný a vlastně se vyvinulo v 70. a 80. letech, kdy tady ani neexistovaly slovníky? Jeho talent je vyvážený i nějakými bolestmi, kterých jsme se ve filmu také dotkli.“

Dozvěděla se, proč se muž žijící ve střední Evropě naučil tak dobře japonsky, že to ani Japonci nepoznali? Pokusila se i ona učit japonsky? Jak moc do vztahů mezi lidmi vstoupily mobily a sociální sítě? Za jak dlouho po probuzení ona sama sáhne po mobilu? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.