Fotograf Michal Kučera zažívá velké dobrodružství. Nikdy neví, co na snímku bude
Černobílé fotografie unhošťského fotografa Michala Kučery zachycují melancholické příběhy starých domů, romantické krajiny i obyčejné životní situace. Fotografii se věnuje už více než čtvrt století, ale v posledních letech ho okouzlila technika dírkové komory. Když touto technikou fotografuje lidi, musí je přesvědčit, aby zkusili zůstat nechybní a přestali dýchat.
„Já jsem se dostal k focení v 19 letech a všechno to začalo láskou k Praze,“ vzpomíná fotograf Michal Kučera. Ke zlomovým okamžikům v jeho životě patří setkání s knihou Josefa Hrubeše a Evy Hrubešové Pražské domy vyprávějí, kde si přečetl kapitolu věnovanou ateliéru fotografa Josefa Sudka. K jeho velkým vzorům patří i další osobnosti české fotografie: František Drtikol, Jan Reich, Josef Rafael nebo Michal Czanderle.
Od počátečního „amatérského“ objevování se postupně dostal k profesionální práci. V posledních letech se věnuje především umělecké fotografii technikou camera obscura (latinsky temná komora, česky dírková kamera). Právě dírková kamera umožňuje vytvářet fotografické obrazy, které jsou otiskem přítomného okamžiku se stopou minulosti.
„Je to vlastně využití jednoduchého principu, kdy světlo prochází malinkatou dírkou, převrací se a promítá na zadní část krabičky,“ vysvětluje techniku Michal Kučera. „Dírková komora většinou nemá žádný hledáček, takže vy se musíte orientovat tím, co chcete vyfotit, ale nikdy nevíte, co na té fotografii vlastně bude, a to si myslím, že je takové největší dobrodružství fotografů dírkových komor.“
Dlouhý čas expozice snímků nutí fotografa k zastavení a rozjímání. Největší překážkou při fotografování je spěch. Proč se lidé nesmí během fotografování hýbat a proč by neměli dýchat? A jak to vypadá, když fotograf Michal Kučera vyrazí s rodinou na výlet? Poslechněte si v reportáži Báry Kvapilové.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
