Hrad Březina u Rokycan byl přestavěn na altán anglického parku. Romantické stavbě zůstal gotický ráz

14. listopad 2021

Hrad Březina, Salon, nebo také altán Březina je romantická stavba nacházející se ve stejnojmenné obci na Rokycansku. A i když se dovnitř dostanete jen při výjimečných příležitostech, jakými jsou zejména svatby, můžete stavbu obdivovat alespoň zvenčí. K romanticky vyhlížející stavbě se dostanete od nedalekého zámku Březina, a to krásným anglickým parkem s nádhernou kaplí sv. Terezie z Lisieux.

„Hrad pochází ze 14. století, kdy jej nechal vystavět Jindřich z Elsterberku. V průběhu času hrad vystřídal spoustu majitelů, až koupili radnické panství Šternberkové. A známý přírodopisec a mecenáš Kašpar Maria Šternberk dal roku 1810 zpustlý březinský hradní palác zrestaurovat a přebudovat na altán nově zakládaného parku při zámku na Březině,“ říká vedoucí Šternberské lesní správy polesí Skřež Zbyněk Hora.

Pak ale hrad postupně chátral, až skončil v opravdu žalostném stavu. Naštěstí se v roce 2003 dočkal rozsáhlé rekonstrukce, za přispění památkového ústavu, zaměstnanců šternberské správy, přátel a starousedlíků z Březiny.

A jak po opravách romantická stavba dnes vypadá? „Hrad má obdélníkový tvar, rovný ochoz, aby zachoval iluzi středověkého hradu, velká dřevěná okna v gotickém stylu se žaluziemi,“ popisuje Zbyněk Hora.

Uvnitř zrekonstruovaného hradu se nachází hlavní sál, kde je krb, lavice se stoly, lustr a krásný strop. Právě tady se konají pravidelné svatební obřady. V okolí hradu narazíte na zmíněný zámek Březina, hradiště s vyhlídkou a těsně u Salonu také na vodní plochu a hřiště, které ocení zejména rodiny s dětmi.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.