Ivan Monev procestoval šest kontinentů. Po návratu domů byl zapsán do České knihy rekordů

Ivan Monev cestu kolem světa původně neplánoval. K cestování ale měl blízko díky svému strýci, který byl kdysi řidičem nákladního automobilu a jezdil často na daleké cesty do zahraničí. Tehdy mu jeho vyprávění jako malému klukovi připadalo velmi dobrodružné a rád v dětství četl také knihy o našich cestovatelích, jako byli Břetislav Jan Procházka nebo dvojice Hanzelka a Zikmund.

Dnes má sice doktorát z filosofie a historie, jeho láska k automobilům mu nakonec změnila život. V současnosti podniká v oboru dopravní užitkové techniky a rád opravuje staré vozy. V Panenských Břežanech dokonce se svým kolegou provozuje Muzeum Avia, kde se společně snaží vrátit lesk mnoha veteránům.

Škoda Rapid 136, spolehlivý parťák na cesty

Když jednou odjel na dovolenou do USA, zaujalo ho, že se naše tehdejší automobily Škoda Rapid 136 v 80. letech dovážely až do USA. Jednu vůz dokonce objevil i v Kanadě. Chtěl si ho z recese koupit a přivézt domů, nakonec si pro radost stejný vůz z roku 1989 koupil v Čechách a celý ho opravil.

Ivan Monev na cestách|foto:Archiv Ivana Moneva

Uvědomil si, že naši slavní cestovatelé zvládli cesty kolem světa ve starých vozech poválečného Československa a chtěl to zkusit také. Samozřejmě nejlépe s „klasikou“ československého automobilového průmyslu. A to Škoda Rapid 136 bezpochyby je. V roce 2014 se vydal na cestu. Přes Řecko a Turecko pokračoval do Íránu a dále přes Mongolsko až do Vladivostoku. Poté lodí do Austrálie a na Nový Zéland, následovala plavba do Chile, odkud dále projel většinu států Jižní a Střední Ameriky. Z USA se pak lodí vracel zpět do Polska a poprvé po delší době domů.

Nepobyl ale dlouho. Brzy se vydal ještě do Afriky, projel Maroko a přes jižní Evropu se pak koncem května 2025 vrátil zpět. Jeho první cesta po návratu pak vedla přímo do pelhřimovského Muzea rekordů, aby za svůj počin převzal certifikáty.

Jeden certifikát nestačil…

Certifikátů z pelhřimovského Muzea rekordů si totiž odvezl více. Rekordmanem se stal i jeho vůz Škoda Rapid 136. Na cestě byli společně 3 971 dní. Projeli 6 kontinentů, 50 zemí a najeli 122 140 km.

A už v průběhu cesty se  Ivan Monev jednou zapsal do České knihy rekordů, když absolvoval výměnu pneumatiky v nejvyšší nadmořské výšce. Psal se 20. červenec 2015, když si vyjel po prašné argentinské národní silnici RN 40 na vrchol hory Abra el Acay do nadmořské výšky 4895 m. To je přesně místo, kde opravdu nechcete zjistit, že máte píchlou pneumatiku… Kvůli silnému větru sjel o dvě zatáčky níže do nadmořské výšky 4800 m, kde kolo vyměnil. Vzhledem k nedostatku kyslíku v této nadmořské výšce byla výměna skutečně velmi náročná a jak dnes Ivan Monev vzpomíná, „Povolil jsem v kole jednu matku a pak jsem 10 minut chytal dech.“ Český rekord ale Ivan Monev vytvořil nejen za délku své cesty, ale také tím, že po celou dobu cestoval sám. Výprava alespoň dvou cestovatelů má situaci v krizových chvílích zcela jistě jednodušší…

Auto, které budilo rozruch po celém světě

Ivan Monev na cestách|foto:Archiv Ivana Moneva

Vezl sice sebou plynový vařič, nakonec ho nepoužil. Rád po cestě ochutnával jídla místních národů. Auto ale bylo až po střechu zaplněné náhradními díly. Ty byly skutečně potřeba. Za svou cestu totiž Ivan Monev auto několikrát kvůli opravám rozebral a nebyla jediná součástka, aby nepotřebovala nějakou péči nebo výměnu. Pokud by jeho „Škodovka“ mohla mluvit, asi by měla co vyprávět. Ivan Monev s ní totiž zeměkouli objel nejen po silnicích, ale občas také extrémním terénem. Například v poušti, kde se jezdí závod Dakar, přejel poušť v Mongolsku nebo vnitrozemí Austrálie, kde se občas vozem brodil v divoké přírodě přes řeku a doufal, že ho proud nestáhne někam do australské divočiny.

Dnes přiznává, že cestu několikrát chtěl vzdát, protože podmínky byly extrémní nejen pro auto, ale především pro řidiče. Vedro přes 40°C ve voze bez klimatizace nebyl ten hlavní problém. Náročné byly právě nutné opravy vozu, když například v Peru musel sám z vozu vyndávat motor, aby provedl jeho generálku. Vůz byl zkrátka vystavován extrémním situacím a vyžadoval každou chvíli pozornost.

Z postele skluzavkou k volantu

Na druhou stranu právě starý vůz, ze kterého okny téměř lezly náhradní díly a na střeše byl i při jízdě upevněný poklop se stanem, způsoboval doslova pozdvižení, kamkoliv Ivan Monev přijel. Lidé chtěli vždy pomoci a vůz si fotili jako raritu. Sedačka řidiče byla časem tak prosezená, že jí Ivan Monev během cesty musel proměnit za sedačku pro spolujezdce.

Ivan Monev na cestách|foto:Archiv Ivana Moneva

Vymyslel dokonce svůj vlastní „tempomat“ přidáním cihly na plyn, aby nemusel na dlouhých rovných silnicích v Austrálii mít stále nohu na plynu. A občas posiloval po cestě břišní svaly tak, že nohy držel při jízdě nad pedály. Spal na střeše vozu, kde měl své rozkládající lůžko a ráno místo žebříku sjížděl dolů po kapotě.

Cesta kolem světa je zážitek na celý život, vydat se na cestu o samotě je navíc odvážný počin a člověk si musí v krizích poradit sám. Ivan Monev se zatím cestopis napsat nechystá. Doma ale dlouho nepobyl. Právě nyní s opravenou Avií opět projíždí naše sousední východní státy. Je pouze otázkou, jestli si svou cestu zopakuje, tentokrát s jedním z opravených veteránů svého Muzea Avia v Panenských Břežanech. Nechme se překvapit.