Jablka v povidlech „převlékají kabát“, aneb jaké jsou možnosti zpracování pozdně letního ovoce
O kterém ovoci je řeč? Protože maliny, ostružiny nebo pozdní rybíz uskladníme jednoduše: zamrazíme je, mluvit budeme o jablkách a hruškách. Jak dlouho vydrží, jak je sušit nebo jak z nich vyrobit povidla? Prozradí Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Ovoce, které sklízíme začátkem září, není určené k uložení na delší dobu. Jablka rychle dozrávají i v chladu (produkují etylén, mohou způsobit dozrávání dalších odrůd, které do sklepa přidáváme).
Co se dá usušit, to sušíme. Ovoce by mělo být na začátku zrání, aby se během sušení nerozbředlo. Začátkem září už začínáme sušit v sušičkách elektrických, v sušárnách. Pokud ale trvá letní počasí, se sluncem a denními teplotami okolo 30 °C, nepřicházejí ranní mlhy, sušíme i na slunci. Na noc ovoce raději uklízíme, aby nenatáhlo noční vláhu.
Letní jablka se snáze rozvářejí na povidla, než odrůdy pozdnější. Dozrálá, měkká jablka a hrušky už se nehodí ani na mošt, ucpávají plachetky. Mošt děláme z ovoce podtrženého, které je šťavnaté.
Do zralých jablek při pečení povidel v troubě můžeme přidat maliny nebo ostružiny (šťávu s dření, komu to vadí, tak bez peciček). Stačí 20 až 30 dkg na kilo jablek a máme pomazánku nebo povidla, jako by byla pouze z toho přimíšeného ovoce. Směs 1:1 z jablek a hrušek jablka také neprozradí.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
