Jak často potřebují pokojové rostliny zálivku? Můžete si je v tomto směru vychovat, říká s nadsázkou Ivan Dvořák
Teplota v místnosti, roční období, množství světla, druh rostliny, její velikost, použitý substrát nebo barva květináče, to jsou faktory, kterými se při zalévání řídíme. Zaléváme přiměřeně, přiměřeně, jako v té pohádce. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Obyčejně doma máme pestrou směs květin v nádobách. Kaktusy a sukulenty, které, když přezimují v chladné místnosti, nezaléváme od listopadu do února prakticky vůbec, nebo jim jen trochu ‚kápneme‘. A pak skupinu ostatních. Říkám s nadsázkou, že se květiny dají vychovávat. Ty naše dostávají vodu o víkendu. A podle toho, jak jsou šťavnaté či měkké, třeba jen ob týden.
Například africké fialky jsou rostliny, které vody nepotřebují mnoho, mají dužnaté listy se zásobou. Když na rostlinu sáhnu, cítím, jestli má listy plné vody. Nebo jestli si svěšenou hlavičkou o vodu říká. Vcelku pravidelně potřebují vodu takzvané vánoční kaktusy, azalky, begonie, kamélie, fíkusy, ibišky. Zaléváme je třeba dvakrát za sebou. Asi půlhodinu po první zálivce zkontrolujeme, jestli voda protekla a zůstala v misce. Pokud ne, můžeme ještě trochu vody přidat. A pokud v podmisce zůstalo tolik vody, že by v ní květináč stál, vylijeme ji.
V obalech, které nemají odtok, můžeme vytvořit něco jako falešné dno. Já dávám pod květináč víčko z minerálky a na něj teprve květináč postavím. Kdybychom se třeba v rodině špatně domluvili, a kytky zalil ještě někdo, aby nestály ve vodě.
A co orchideje? Ty dvakrát do měsíce osprchuju a naplním jim na dvě hodiny nádobu s kořeny vodou. Pak vodu sliju a květinu vrátím na místo určení. Obyčejně začátkem listopadu a před Vánocemi navíc přihnojím.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Sestry
Martin Uhlíř -
Saturnin
Zdeněk Jirotka