Jan Hrušínský: Zřeknout se veřejně otcova jména jsme s bratrem odmítli
Díky svému slavnému otci, legendárnímu herci Rudolfu Hrušínskému, byl divadlem a filmem obklopen 24 hodin denně. „Střídaly se u nás různé osobnosti. Takhle jsem přišel jednou ze školy domů a v obýváku seděl Werich. Takže mi přišlo takové nenásilné neuvažovat o něčem jiném.“
V dětství ho na chvíli napadlo, že by mohl být indiánem nebo kovbojem, ale brzy ho tahle myšlenka opustila. „Pochopil jsem, že se tím neuživím. Tak jsem zkusil herectví, a to nebylo o mnoho lepší,“ usmívá se Jan Hrušínský v pořadu Osobnosti Česka.
Jan Hrušínský
Herec a principál Divadla Na Jezerce.
Ztvárnil desítky divadelních i filmových rolí. Spolupracoval s oscarovým režisérem Jiřím Menzelem i Václavem Vorlíčkem, se kterým natočili notoricky známou Dívku na koštěti.
Jméno Hrušínský mohlo dveře otevírat, ale i zavírat. „Možná je někdy lepší si tu značku vybudovat sám úplně od základu, ale neměnil bych. Samozřejmě to přináší klady i zápory. Když jsem šel na konzervatoř a řeklo se ‚Hrušínský‘, bylo jasný, že jsem tam z protekce. Toho se nezbavíte nikdy, i když se paradoxně něco nedaří. Táta začátkem sedmdesátých let, kdy začala normalizace, nesměl dělat. Byl na seznamu nepřátel. A přesto se říkalo, že mám protekci i v době, kdy on neměl vůbec žádný vliv.“
Rudolf Hrušínský byl podepsaný pod manifestem z roku 1968 Dva tisíce slov. „Chtěli po něm, ať svůj podpis odvolá, což táta nikdy neodvolal. No a já a můj brácha jsme tehdy byli stavěni do situace, že buď budeme jako herci pokračovat, ale pod jiným jménem, a zřekneme se tak veřejně otce. To jsme oba odmítli. Tudíž jsme několik let nesměli nikde vystupovat.“
Principál divadla
Divadlo Na Jezerce existuje už od roku 2004. „Jeden z důvodů, proč jsem založil divadlo, byl, že jsem si chtěl za své omyly trpět sám. Abych si mohl vyčítat, když něco udělám špatně. A skutečně to tak je. Když třeba v našem divadle praskne žárovka, může za to Hrušínský, samozřejmě,“ usmívá se.
S podnikáním jde ruku v ruce odpovědnost. „Nakonec svoboda je odpovědnost. Pokud ke svobodě přistoupíte bez odpovědnosti, tak o ni brzo přijdete. A to samé je s podnikáním. Pokud jste nezodpovědnej, tak brzo zkrachujete,“ myslí si principál. „Přál bych si, aby v divadlech panovaly rovné podmínky, aby některá nebyla zvýhodňovaná.“
Dnešní mladí herci
O začínajících hercích si myslí, že to dnes mají o něco těžší. „Jsou vystaveni mnohem větší konkurenci, než byli herci v době mého mládí. Ale zase žijeme ve svobodném světě a v něm je mnohem větší úsilí přežít a tu svobodu si udržet, ale ta rvačka stojí za to,“ je přesvědčený principál a přidává radu: „Hlavní je, aby neztratili pokoru. Ať kráčejí životem rovně, ať se nepodbízejí, ale ať si také nenechají příliš líbit, když si na ně někdo dovoluje z titulu jejich mládí.“
„My měli v uvozovkách jednu výhodu – jakýkoli film běžel jen na jednom televizním programu. Takže to vidělo spoustu lidí a rychleji nás znali. Ale já bych dal přednost životu v džungli než takhle v kleci.“
Jakou dostal první recenzi od táty a dostával herecké rady? Co miluje na divadle? Jací jsou herci zaměstnanci? Přehodnotil priority po zdravotních komplikacích v roce 2015, kdy mu praskla břišní tepna? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
