Jana Štěrbová patří k těm, kteří v Hořovicích udržují tradici pletení cibulových copů

Jana Štěrbová je dlouholetou členkou zahrádkářského spolku v Hořovicích, který byl oficiálně založen už v roce 1953. Paní Jana s k němu připojila v osmdesátých letech a i ona patří k těm, kteří stáli u zrodu tradičního hořovického Cibulového Jarmarku.

Tradici cibulového jarmarku v Hořovicích založil místní zahrádkářský svaz 12. října 1989. Inspirací pro jeho vznik byly přátelské vazby členů spolku s německým městem Výmar, kde mají cibulové jarmarky rovněž dlouhou tradici. A právě cibulový cop se stal hlavním symbolem celé akce.

Jana Štěrbová tradici pletení cibulových copů udržuje

V počátcích samotné akce se pletlo okolo 2 700 cibulových copů. Dnes je ale jejich počet nižší stejně jako se postupně zmenšuje i členská základna místního spolku, který má v současnosti okolo 30 aktivních členů. A Právě jednou z nich je i Jana Štěrbová, která se pletení copů stále s nadšením věnuje a pomáhá tak v Hořovicích tuto tradiční akci, ale i samotný spolek udržovat. Dle slov paní Jany se na letošní jarmark povedlo uplést 610 copů a téměř všechny si našly svého kupce.

Celé přípravy na jarmark probíhají už několik měsíců dopředu. „Já už v únoru zaseji kytičky doma do truhlíku, vypěstuji je a přesadím. Od všech na zahrádkách sháním pruty, které sem nosím abychom měli dost. No a pak zasadím kytičky na záhony. Mám připravenou statici, sbírám všude, chodím po loukách, sbírám trávy a různé věci, které se dají usušit, prostě všechno,“ říká k přípravám paní Jana. Sama zároveň doufá, že se do spolku zapojí i mladší generace, která pomůže zachovat jeho činnost.  

O začátcích Jany Štěrbové v tradičním pletení copů si můžete poslechnout v reportáži Eleny Chomátové.

autor: Elena Chomátová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.