Jaroslav Koťa o významu pomoci druhým

Povídali jsme si o tom, jakou historii má pomoc druhým lidem. Věnovali jsme se jejímu významu ve společnosti. Probírali jsme, jak jsou nebo nejsou lidé ochotni podat někomu pomocnou ruku. Hovořili jsme o důvodech, proč to někdy neudělají. Mluvili jsme o tom, v čem pomoc druhým obohatí vzájemné vztahy.

Pomáhání souvisí s historickým vývojem lidstva. Vzájemná pomoc se během staletí vyvíjela v souladu s danou dobou, ve které lidé žili. Už od začátku lidského života byl člověk odkázán na spolupráci a pomoc druhých. Pokud by byl sám, nepřežil by.

V minulosti pomáhali lidem šamani, léčitelé, později rodinní lékaři, kněží, učitelé, kteří měli přirozenou autoritu a lidé je navštěvovali s žádostí o radu nebo s prosbou o pomoc v situacích, na které nestačili vlastními silami.

U kulturního člověka je pomáhání spojeno s mravní povinností. Vnitřní hlas mu napovídá, že by se měl zachovat tím nejsprávnějším způsobem. Někdy ho poslechne a cítí pak spokojenost. Jindy se rozhodne nepodat pomocnou ruku. Mohou se pak objevit pocity studu, viny nebo výčitky svědomí. Vyplývají z určitého strachu, že neudělal, co udělat měl, nebo naopak z toho, že udělal, co udělat neměl.

Průzkum ČSOB zkoumal, jak jsou Češi ochotni druhým pomoci. Z jeho výsledků mimo jiné vyplývá, že je pro ně únosná drobná nárazová finanční pomoc, která nepřesahuje 100 korun. Více než třetina Čechů se domnívá, že čas od času přispět, nikomu neublíží. Přesto si však více než každý čtvrtý myslí, že je charita záležitostí jen pro bohaté. Deset procent lidí pomáhá proto, že se nechce cítit hloupě před těmi, co se mají hůře než oni. Šest procent Čechů označuje charitu za citové vydírání spokojeně žijících lidí.

Průzkum dále ukázal, že Češi přispívají nejvíce na různé ekologické a živelné katastrofy, dále pak na handicapované, děti a zvířata. Častějšími dárci jsou ženy, protože tvoří celých 60 procent těch, kteří do peněženky na pomoc druhým sáhnou. Velmi oblíbenou formou příspěvku na charitu jsou dárcovské SMS zprávy (DMS).