Jitka Douchová: Nemoc partnera je cesta od utrpení k moudrosti, může zlepšit vztah
S psycholožkou PhDr. Jitkou Douchovou jsme mluvili o tom, jaký má úraz nebo nemoc partnera vliv na vztah.
Věnovali jsme se tomu, jak lidé změnu zdravotního stavu prožívají. Zabývali jsme se důvody, proč mají někdy problémy se s tím vyrovnat. Povídali jsme si o tom, jaký vliv to může mít na kvalitu jejich soužití s druhými lidmi.
Úraz nebo nemoc je něco, s čím člověk většinou nepočítá do té doby, dokud je zdravý, nebo není konfrontován vážnou nemocí či úrazem u blízkých lidí. Pak může v rodině, nebo u přátel, kolegů, zblízka vidět, jak se život, často ze dne na den, změní nejen nemocnému, ale i těm okolo.
Jde o zásadní kritickou životní událost
Nikdo z nás není na takový zlom zcela připravený. Jedná se o zásadní kritickou životní situaci, která může být premiérová. Když jsme tváří v tvář dané realitě, tak teprve zjistíme, co v nás opravdu je, jakým psychickým potenciálem disponujeme.
Je dobré, když v době, kdy uvažujeme o společné životní cestě, s partnerem probíráme i tyto varianty, které mohou nastat kdykoliv. Tak můžeme poznávat, zatím na fantazijní rovině, hodnoty toho druhého i svoje.
I když je fantazijní předjímání komplikované budoucnosti realizováno v době, kdy jsou lidé zdraví, milují se, takže to může být jen zkusmý náčrt, smysl to určitě má velký.
Mění se rovnováha partnerského vztahu
Nemocí nebo úrazem se změní dosavadní partnerská rovnováha. Dokud jsou oba zdraví, jsou výkonní, mohou se doplňovat, mohou se o sebe opírat. Vše je více vyvážené.
Nemoc z nemocného činí někoho oslabeného, vyvedeného z dosavadního životního zaběhnutého rytmu. Začíná se fází šoku, kterou prožívají oba partneři.
Přijmutí zdravotní nevýhody a strachu nějakou dobu trvá. V tuto dobu potřebuje nemocný nejvíce podporu svého partnera.
Nemocný potřebuje podporu
Problém nastává tehdy, kdy onemocní ten silný, ten vztahový "tahoun a držák", na kterého se zatím druhý partner spoléhal. Najednou musí být oporou on. Po fázi šoku se ale většinou v člověku zmobilizují síly, o nichž u sebe doposud netušil.
Jak je to se silami u nemocného člověka, se rozlišuje v závislosti na typu jeho osobnosti. Buď je někdo bojovník, nebo se poddá a zhroutí, nedokáže bojovat o nic. To se stává především u úzkostných osobností, které neumějí mít víru v budoucnost. Závažnou nemocí se jim zhroutí svět, na němž doposud stavěly.
Vstup nemoci do partnerství je opravdu hodně moc o síle osobnosti a o psychice. A také o lásce k tomu druhému. Objevují se nové vztahové a životní hodnoty.
Dochází ke změně životních hodnot
Hodnoty obou partnerů se mění. Do všeho vstupuje nejen handicap nemocného a otázka, jak to bude vypadat dál v jeho životě, ale velmi výrazně i ekonomický faktor. Nemožnost vydělávat, drahá léčba, to vše může rodinu finančně ruinovat.
Pokud někdo onemocní závažně, mění se postupně jeho osobnost. Po zvládnutí první fáze může dojít i k posunu pozitivním směrem. Nemocný se třeba stále potřebuje chovat jako partner, nechce nic víc, než co nutně potřebuje pro péči o svou osobu. V opačném případě se ale z něho může stát i psychický terorista.
Nemoc vyžaduje nový pohled na život
Psycholožka Jitka Douchová k tomu říká: „Pokud se podaří páru najít nové životní hodnoty, tak to může oba nebo celou rodinu ještě více semknout.“
Vše funguje lépe tam, kde byl vztah po celou dobu trvání společného života hezký a funkční. Pokud k nemoci nebo úrazu došlo v období partnerské krize, je způsob fungování různý. Na vztahové problémy nezbývá tolik času, je potřeba jednat.
K častým útěkům z nemoci partnera bývají paralelní partnerské vztahy, ten, který se stará o nemocného partnera, potřebuje nalézt kompenzaci a zdroj pozitivní energie jinde. To pak bývá při odhalení jeden z nejhorších partnerských karambolů, protože je to neetické ještě více, než je nevěra v rámci plnohodnotně funkčního vztahu.
„Nemoci jsou často psychosomatické, a tak i lakmusovým papírkem kvality vztahu a toho, jak se v něm každý z partnerů cítí,“ dodává psycholožka Jitka Douchová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
