Josef Louda - fotograf a publicista
20. červen 2011
Tandem
V Tandemu Jana Rosáka byl fotograf a publicista PhDr. Josef Louda. Prozradil, o čem je podle něj fotografie, dále jste se dozvěděli, kam nastoupil po základní škole a jestli se dá fotit pro bulvár tak, aby jste si nepošpinil jméno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a hezkou chvilku u rádia vám přeje i dnes Jan Rosák. Můj host, který už sedí se mnou ve studiu, musí být ve své práci velmi pohotový, a proto ani já nebudu otálet a představím vám ho. Desítky titulních stran, stovky otištěných fotografií, článků, reportáží, rozhovorů, samostatné výstavy, trojnásobné vítězství v soutěži Praha fotografická. To všechno je na kontě známého českého fotografa a publicisty doktora Josefa Loudy. Dobrý den, vítám vás na Tandemu.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Dobrý den. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si, myslím, nechá Josef Louda aspoň na chvilku svůj fotoaparát v klidu a spíš spolu se mnou zalistuje staršími, někdy možná i hodně zažloutlými fotografiemi. No a začneme s tím hned po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nevím, jestli na té první fotografii, kterou bychom teď s Josefem Loudou vytáhli z alba, by byl malý Pepíček na kožešince nahatý tak, jak se takhle fotějí ty novorozený děti. Je to tak? Máte takovouhle fotku?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Určitě. To jste mě překvapil, že vůbec jste na to vzpomněl, protože to samozřejmě jsem nefotil já, to bylo v půl roce. A fotografoval to přeštickej fotograf Mašek. A voni tam měli vytlačený jména, ty fotografové. A jsem na kožešince a mám kohouta. Takže, to byla vopravdu moje asi první fotografie. A druhá byla v roce, když jsem měl kohouta a dlouhý vlasy. A protože jsem měl o 10 let starší sestru, tak jsem musel nosit šatičky po ní. Prostě jako Cimrman. Ale já ve skutečnosti. Takže, já mám autenticky fotku v roce, kdy mám šatičky, což v podstatě mi zachránilo život jednou. Teď nevím jako, jestli se to hodí do tohohle pořadu. Prostě jsem u babičky na venkově, tam bylo hnojiště uprostřed dvora a my víme, že hnojiště se skládalo z hustýho, z řídkýho. A moje sestra, která byla o těch 10 let starší, tak jí bylo 11 let a hrála si se svýma kamarádkama na studni, zatímco se měla o mě starat a nestarala. A já jsem šel po takovým malým chodníčku kolem chlívků a viděl jsem, že tam se něco děje, podíval jsem se nahoru a spadl jsem. Spadl jsem do toho řídkýho. A to je zajímavý, protože Freud říká, že si děti nepamatujou do tří let, a já si pamatuju tohle to skutečně, protože ten šok byl takovej, že si pamatuju, že jsem viděl jenom světlo a jak se to světlo zavírá ve tmu a zmizel jsem. A potom tedy, když mě ta sestra vytáhla, protože ona tam skočila za mnou, tak potom se vědělo, co se vlastně stalo. Že jak jsem spadnul do toho řídkýho, tak ty sukýnky se nade mnou zavřely a vlastně mě vobalily a já jsem to nevdechl. Tak to bylo úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsou věci. Tak vás zachránily tyhle šatičky.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Takhle jsem byl pozlacenej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale že byste tedy jaksi z piety pak nosil ty ženský šaty až do 15 jako Cimrman, to ne, to nehrozí.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To ne. Ale ta fotka je autentická, ta existuje, že tam jako jsem v těch šatičkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý. Vy jste mluvil o Přešticích, ale já tady mám poznamenáno, že jste se narodil v Klatovech.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To jsem se tam jenom narodil, protože jak to bylo, že se maminky vozily do porodnice. Ale já jsem přeštickej kanec, protože každej, kdo je z Přeštic, tak se ví, že je hned ten kanec, a to proto, že Přeštice se paradoxně proslavily chovem černostrakatých prasat, zatímco by měly bejt slavný úplně něčím jiným. A to tím, že se tam narodil Jan Jakub Ryba a hlavně se tam narodil jeden z největších Čechů, a to je Josef Hlávka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem myslel Josef Louda.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ale Josef Hlávka byl nejbohatší Čech Rakouska-Uherska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velký donátor.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano. A tím, že právě on financoval chudý český studenty, tak, znovu říkám, paradoxně ono se o něm moc neví. A on se zasloužil o českej národ tak jako skoro nikdo, protože on veškerej svůj majetek odkázal českýmu národu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zbyl už jenom ten most.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ne, ne, ne, ten most je jenom po něm pojmenovanej ještě k tomu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Louda je opravdu velice známý český fotograf a je to člověk, který se samozřejmě pohybuje ve slavné společnosti a při úžasných příležitostech. Co vás teď v poslední době třeba zaujalo, co jste viděl úžasného, rád byste se třeba s námi o to podělil teď?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, já jsem si vypracoval takovej projekt, protože moje teorie o fotografii je to, že veškerá fotografie je o třech N. Je to nápad N, náhoda a N nálada. Tohle to, když se člověku povede a povede se to každýmu, to nemusí bejt na to žádnej erudovanej fotograf, to se vám může stát, že vyfotíte fotku a ta je taková, že třeba oběhne svět. Mně se to stalo, že jsem vyfotil jednu fotku v Americe, kdy jsem měl fotoaparát na krku a ani jsem se nedíval a byl jsem v obřím akváriu a zpoza tý hladiny vylítl lachtan. Já jsem se tak lekl, že jsem zmáčkl spoušť. A teprve až když se to vyvolalo, to bylo na diapozitiv, tak se zjistilo, že to je fotografie, která vyhrála cenu léta 1995 a ta fotka mi zaplatila tu cestu do těch Států. A já jsem se vůbec nedíval ani do hledáčku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou ty náhody. N náhoda.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano. A protože tedy je tam ještě ten nápad, musí bejt nápad, pokud chcete si vytvářet nějaký námětový žánrový fotky, tak jsem párkrát vyfotil lidi na různých rautech, že se mi tam zapletl nad jejich hlavama lustr a ten lustr vytvořil auru. A tak jsem to začal cíleně fotit. Ty lidi vo tom nevěděli. Samozřejmě jsem si s nima občas zahejbal, voni nevěděli, proč chci, aby ještě 5 centimetrů šli doprava. A většinou jsem to bral jakoby z toho podhledu, takže vznikl obrovskej projekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Galerie svatých.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano, no, jistě. Galerie svatých, tak jsem to skutečně nazval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle? Ale já teď vystřelil od boku tak jako vy s tím fotoaparátem v Americe.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Protože vy jste invenční člověk. Takže, je to tak, že teď jsem měl poslední výstavu v Rohlíku, v televizním klubu a tam jich bylo 800, těch portrétů těch svatých, Galerie svatých. Protože chci udělat ještě jednu fotovýstavu, poslední, protože tak si říkám, bude mi 65, končím, protože to má svoje důvody, když vidíte, co dělají ty mladý fotografové, tak tam nemáte šanci, tam už nemám co dělat. Takže, udělám poslední výstavu, kéž by na Staroměstský radnici. A tam jich bude tisíc, tisíc svatých, Tisíc tváří se svatozáří se to bude jmenovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cesta k fotografii byla u mého dnešního hosta Josefa Loudy ne tak úplně přímá jako, dejme tomu, u jiných fotografů, protože vy jste začal v podstatě po ukončení základní školy takovou kariéru spíš vodohospodáře, mám tady poznamenáno. Vy jste byl málem tedy jaksi inženýr stavebník.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Já bych mohl bejt zednář spíš, protože já, ač jsem měl vyznamenání, taková byla doba, protože moje máma měla 4 hektary polí, tak si vodsouhlasili v JZD, že nesmím do školy, jenom do zemědělský. A můj táta byl z toho zděšenej, protože Přeštice přece jenom byly malinko vod vesnice a říkal, vždyť kluk neví, kde má kráva vocas. A protože můj děda byl zedník a ač jako říkám, že mám na vysvědčení vyznamenání z tý devátý třídy, tak jsem se musel jít učit zedníkem. Takže, já jsem začal zedničinu. S nadsázkou musím říct, že voni tam přišli na to, že já nejsem k práci a sami mě poslali do tý školy. Takže, já jsem začal dělat vodohospodářskou průmyslovku a stal se tedy vopravdu ze mě stavař vodař. A to bylo dobrý, protože já, když jsem potom přišel do praxe, tak ty dělníci, když zjistili, říkali, tak nám to ukažte a já jim to ukázal, tak už nikdy jsem neměl žádnej problém jako mistr, že jo. Takže, ano, ale potom jsem chtěl studovat psychologii a to už taky nešlo, protože dělnická třída do mě investovala, aby měla středně technickýho kádra a já bych si filozofoval. Tak jsem ani na potřetí se nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, vodohospodařit bude, takhle vám řekli.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano, do kanálů, protože vodohospodařina to byly kanalizace. Takže, jsme stavěli kanalizace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď mi řekněte, kde najednou začala ta fotografie, protože jako vodohospodář jste poměrně dost neznámý, ale jako fotograf jste docela známý.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ta posedlost tou fotofrafií byla asi bezděká, protože Přeštice jako každý město mělo svoje smetiště a to byla moje lokalita, to mě takhle předurčilo. A na tu smetišti jsem našel jednou věc, která mě zaujala, to byl starej německej fotoaparát. A já jsem chodil po městě a ač jsem v tý době, to mi bylo přes 10 let, nevěděl ani, že se zakládá film, tak jsem chodil a cvakal jsem. A teď se to doneslo mýmu tátovi, hele, ten tvůj kluk se nějak podivně chová. A von potom to viděl, tak se mu mě zželelo a koupil mi vopravdovej fotoaparát za 50 korun Pionýra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten, co jste našel, tak s tím se fotit nedalo?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ne, kdepak. Ale byl to jako, dneska, kdybych ho měl, tak by to byla sběratelská kuriozita, německej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pionýr.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Pionýr to byl fotoaparát. Tam se dával film, že jo, samozřejmě. Jenomže to stálo peníze, vyvolat a tak. Ale měl jsem fotoaparát a tak jsem fotil. A fotil jsem téma, který mě zajímalo, už holky se mi jevily jako zajímavý a chodil jsem a fotil jsem, první vůbec, co jsem kdy nafotil, co se týče ženský tematiky, tak v Přešticích na pouti byl řetízák a tam seděly ty mý spolužačky, že jo, ty holky. A když se roztočil ten řetízák, tak já z tý žabí perspektivy jsem to fotil a vobjevil jsem do tý doby nepoznaný - votevřený sukně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, tak vy jste směřoval cíleně pod ty sukně.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To nebylo cílený. Ale když se ten čas zastavil, tak jsem viděl, co prostě najednou jsem nemohl nikdy vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, to, že jste potom jako už opravdový fotograf začal fotit akty, tak to bylo jenom logické navázání.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Navázání, pokračování.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V díle Josefa Loudy, mého dnešního hosta a renomovaného fotografa, je, dá se říct, několik galerií. Galerie celebrity v rámech, galerie vábivé záhyby, galerie svatých. Ale my se teď dostáváme spolu do úplně jiné galerie, galerie, která není sice jaksi teď vidět, protože nás posloucháte v rádiu, ale bude hodně slyšet, protože se zase díky vám podíváme mezi klasiky českého humoru. A kterého dneska vybereme, abychom si ho poslechli?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, nebudu zapírat, že od dětství vlastně to byl idol můj a to byl Vlasta Burian. Z několika důvodů, jednak že mě dokázal rozesmát tak, že jsem se zalykal, to byl ten jeho smích, ale ona tam je ještě taková zvláštnost. Já jsem se narodil 9. dubna a ve stejnej den se narodil tedy i můj otec. Můj otec se narodil 9. dubna, já taky. On chtěl tehdy můj táta vyvěsit vlajku, to bylo v 47. roce. Tak si ho pozvali potom jako, co to má znamenat. Narodil se mu syn ve stejnej den. A ve stejnej den 9. dubna se taky narodil Vlasta Burian. Vlasta Burian se jmenoval Josef, Vlasta Josef Burian. Von se potom samozřejmě přiklonil k tomu Vlastimilovi, což bylo v pořádku. Takže, Vlasta Burian, kdykoliv se dával, tak já jsem musel. Jako stal jsem se typickým českým televizním divákem anebo filmovým proto, všechny filmy jsem viděl. Já jsem viděl dokonce i Rosáka, když ho imitoval. Vlasta Burian v podání Rosáka, to je taky dobré.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, jistě. Takže, Vlasta Burian musel bejt viděnej mnou i třeba 3krát, 4krát. Ono se říká, že v Americe nikdo se nedívá na film podruhý, protože v Americe není čas. A typickej českej divák se velmi rád dívá na svý oblíbený filmy třeba 2krát i 3krát. A to jsem jako já, Vlasta Burian nemůže chybět. Teďka zrovna běžel, že jo, v televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Běží naštěstí dost často.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano. Takže, Vlasta Burian jednoznačně. Teď jsem, často navštěvuju Slavín na Vyšehradě a představte si, já jsem se velmi neslušně zachoval, že jsem se na hřbitově smál. Já jsem přišel k pomníku, k hrobu Vlasty Buriana a ten pomník Vlasty Buriana nemá nic jinýho než jeho ruce. A já jsem viděl ty ruce a začal jsem se smát, jeho gesto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si představte ty ruce Vlasty Buriana, milí posluchači, a my k tomu přidáme hlas.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je hostem dnes v Tandemu známý český fotograf Josef Louda, tak teď bychom si mohli zavolat některého z kolegů. A my si zavoláme renomovaného slovenského fotografa. Doufám, že je na drátě, je připraven. Mohl by si odkašlat, protože on není zvyklý příliš se vyjadřovat hlasem.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Já bych to nevydržel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, já vím. Já jsem tě zkoušel trošičku napínat. Peter Nagy by měl být na druhé straně našeho telefonického spojení. Seš tam, Péťo?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Ahoj.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ahoj, Peter.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď tě zdravíme tady spolu s Josefem Loudou. Pánové, já jsem zjistil, že vás taky ještě spojuje kromě toho, že jste oba dva tak dobří fotografové, tak ještě něco jinýho. To je na vás, pane Loudo.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, já jsem tady prozradil, Petere, na tebe, že slavíme spolu narozeniny, i když jsi se narodil podstatně pozdějš, že to je toho 9. dubna a že jsi mi dokonce na šedesátinách zpíval Jsme frajeri. A ty lidi si tam mysleli, že jsi to složil kvůli mně.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
No, tak ty jsi mustr toho. Na svůj věk, jak vypadáš a hlavně, co je na Pepíkovi kouzelné, on se strašně hezky chová k ženám a oni jsou z toho vedle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkej, to se ty snad chováš a já taky, ne? Všichni jsme džentlasové, ne?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
No, já už ho jen kopíruju. O tobě je známé, že jsi slušně vychovaný člověk a že v podstatě už skoro ani nemáš co dělat v branži. To necháme tak. Ale když už hovoříme o Pepíkovi, tak na něm je zvláštní, že opravdu on má velmi pěkné fotky ženských právě proto, že se k nim chová slušně. A já jsem fotil několik také žen, které fotil Pepík a oni si ho vždycky chválily, že on je tak hodný a slušný a tak dále. Víme, že v té fotobranži to není pravidlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když jsi ke svému objektu fotografickému, teď mám na mysli samozřejmě ženu, slušnej a jako džentleman, máš ten pocit, že z ní jaksi dostaneš potom víc, z toho objektu?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Základ psychiky ženy je, že žena potřebuje pocit bezpečí. Je to tak nastavené z přírody, protože každá žena je buď matka nebo potenciální matka. To znamená, ona potřebuje pocit bezpečí. A když žena, s ní se pracuje v tom případě, že jí fotíš, tak ona ne vždy má pocit, že dělá něco dobře. Ale když jsi k ní slušný, tak pak má pocit bezpečí, a tím pádem máš dobré fotky. To je úplně jednoduché. Někteří fotografové to nepochopili a jsou takoví, já říkám, že chňapaví po tom modelu. A to už nechci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Baryku, trhej, se tomu říká.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Takže, Pepík je člověk, který s každým, koho fotí, zachází slušně, on je ta dobrá stará škola. Je třeba se to od něj naučit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Učíš se od něj taky trošku?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Určitě, určitě. Já znám Pepíka ještě z doby, kdy jsem já vůbec netušil, že budu fotit, to až potom jsem omylem začal fotit a nějak mě to chytilo. Jinak za to může Boris Filan, který mě vzal na prezentaci fotoaparátů kdysi dávno. Ale Pepík, já si pamatuju, že on pracoval pro noviny, které mně nejsou velmi po chuti, ale už neexistují, takový bulvární tento. A já jsem se ho na začátku bál, protože, jak se bojím všech lidí, kteří pracují pro bulvár. Ale on odtud odešel a ukázalo se, že vlastně ani jemu to nějak nevyhovuje. Samozřejmě každý z profesionálních fotografů pracuje pro bulvár, protože potřebuje peníze, ale Pepík má slušnost. Uvedu velmi rychle, já jsem měl křest, kde Pepík fotil, ale fotili i takoví jakože agresivně mladí lidé a schválně mi zveřejnili špatnou fotku, kde přivírám oči. Víš, každý, když mrká, tak má přivřené oči a pak vypadá člověk jako debil na té fotce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo jako opilej.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Tak oni dělají ošklivé fotky a napsali, že jsem nezvládl alkohol. To je samozřejmě fotka, která byla dělaná před křestem, čili když se ještě vůbec nepilo, ale ono se musí něco špatného napsat. Každý fotograf by měl mít určitou slušnost v sobě a dávat ven jen fotky, které jsou podařené a ne schválně nepodařené. Takže, v tom je ten rozdíl, že Pepík je stará dobrá škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Péťo, já ti moc děkuju. Poslouchali jsme telefonický vstup slavného slovenského fotografa, který občas taky sem tam něco zazpívá. Péťo, měj se moc hezky a těším se na tebe zase někdy v Tandemu. Jako hosta samozřejmě.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Mějte se krásně. Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj, čau.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ďakujem. Dovi. Ahoj, Peter.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Josef Louda se trošičku pozastavil nad tím, co před písničkou Peter Nagy v tom rozhovoru řekl.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ženy se cítí bezpečně v mý přítomnosti. Trošku jako se mě to dotklo v tom smyslu, že vlastně tím mi dal nálepku, že už nejsem nebezpečnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to vy musíte vědět.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, má pravdu, nejsem, protože už mi dneska jde jenom vo ty fotky, jak tu ženskou natočit a nasvítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On se tam zmínil o tom, že ze začátku se vás bál, protože jste fotil pro bulvár. Dá se pro bulvár, čili pro médium, který, jak všichni víme, je minimálně diskutabilní, fotit tak, aby to bylo slušné focení?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Víte, tam je jeden problém, že jestliže fotíte a jste zaměstnancem tý redakce, tak vy nikdy nevíte, co voni vám s tou fotkou udělají. Já jsem si vždycky k těm fotkám sám psal, to byla moje podmínka. A stalo se mi a v tom časopisu, o kterým se Péťa zmiňuje a už neexistuje, já jsem tam odtud musel odejít, protože by mi to skutečně umazalo jméno. Řeknu jenom příklad jeden za všechny, ani do dneška možná to ten Karel Gott neví. Mě poslali za Dominikou Gottovou, že se právě stěhuje, že odjíždí, jestli bych s ní neudělal rozhovor a nevyfotil jí. Tak jsem si jí pozval tedy, my jsme se domluvili. Ona tehdy dělala nějakou nejdřív barmanku a potom, prostě neměla to úplně lehký, že byla Gottova dcera. Probíjela se a propracovávala se potom do nějaký agentury, kde pracovala snad až 12 hodin denně. Byla to příjemná holka. Já jsem potom s ní mluvil a ona už měla sbalený kufry s tím, že mi říkala, že už jí tady nic nebaví, že se stěhuje do Finska, že se zamilovala do jednoho rockera a že končí. A že když táta bude chtít s mámou, tak kdykoliv tam můžou přiletět, protože její cesta na Bertramku byla tak dlouhá autem jako let do toho Finska, takže můžou kdykoliv. "Už mě tady nic nebaví," mi řekla. A já jsem jí tedy vyfotil, udělal jsem ten rozhovor s ní. Ona jen tak mimochodem řekla, že za celý to dětství jí nikdy nekoupil táta žádnou rockovou desku a vona byla rockerka. A von ty kantyléna a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Von to netušil, čím by jí udělal radost.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Takže, jsem jí vyfotil na titul a dal jsem tam ten název Už mě tady nic nebaví. Ale protože jsou tam takzvaný titulkáři, protože oni ví, co ten časopis prodá, tak já jsem potom viděl ten titul vyfocenej a pod tím ten nápis: Sbohem, táto. Já měl zástavu srdce z toho samozřejmě. A ten Karel Gott asi půl roku potom mě neodzdravoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to se mu zase tolik nedivím. Ale von tyhle konotace zas netušil, že jo.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano. A to se může stát, s vaší fotkou. Dneska, když prodáte fotografii do agentury, tak si jí může koupit pornoportál a vydá tu fotku. A to se mi stalo, já jsem fotil pro jeden časopis zdravotnickej, kde jsem měl třeba akty v obětí pár. A to byla hrozně milá holka, já ji měl rád, protože oni jako nebyli modelové, ale chtěli to a nevadilo by jim, kdyby byli tedy někde u nějakýho článku o milování nebo tak. Ale ten pornoportál si tu fotografii údajně koupil od nejrenomovanější naší agentury a napsal tam: "Dá každým Arabovi". To se může stát. Takže, já už neprodávám ani do agentur. Jenom samozřejmě v týhle tý souvislosti. A trvám na tom, aby to bylo v nějakým kontextu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se dá vyfotografovat i akt, to znamená fotografie nahého těla, a přitom to může být poetické a není to obscénní, už vůbec ne sprosté, tak o tom svědčí třeba knížka, kterou můj dnešní host Josef Louda vydal Vábivé záhyby, což jsou vaše fotografie, upravené fotografie, jestli se nepletu, tak asi ve fotoshopu.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Oni jsou to fotografiky, jsem si to nazval, protože zase to má jako grafickou úpravu. A protože se jedná o dívčí klín. Spočívá to, zase se vrátíme k tomu nápadu, aby člověk vlastně nefotil všechno to, co fotí všichni, aby přicházel s něčím úplně svým, novým, co tady ještě nebylo, to byl můj záměr. A protože když jsem fotil některý ty děvčata, tak ony nebyly proti. Já jsem se jich zeptal, jestli i by na tohle šly s tím, že se posazovaly na zrcadlo, protože jsou to takový dvojexpozice. A pak jsem si to opravil, takže už nikdo nikdy, ani já sám nevěděl, kterej ten obrázek ke které patří. Ona z toho byla dokonce velká výstava, když ty fotografie byly velký, metrový, tak ono to vypadalo tak, že když byla vernisáž a tam se hrnuli lidi, protože všichni byli zvědaví, co zase ten Louda jako udělal za sprosťárny, tak tam přišly dvě novinářky a ta jedna jako říkala: "a krajinka a Louda? To nejde dohromady." A ta druhá hned vykřikla: "Ježíšmarjá, vona je to vona. Ten sprosťák." A já jsem jim jenom na to řekl čistému vše čisté, protože o tý novinářce bylo známý, že naopak jako je velmi jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumíme.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, dávavá. Takže, tenhle ten účel byl ten, že já tím, jak jsem byl ve sběrných surovinách léta, 22 let a viděl jsem tam tuny porna a tehdy to porno tady moc nebylo, tehdy si to ty sběrači prodávali za 10 korun v hospodě, oni stály přes 100 korun potom, když začala ta doba, že už i tady. A mně se to vůbec nelíbilo. Já jsem byl najednou votrávenej, že mi to bere chuť. A já jsem to chtěl zpoetičtět, chtěl jsem si zkrásnět. To je to, co říkal Hrabal, že svět je k zešílení krásnej, ne, že by byl, ale já ho tak vidím. A já jsem takhle chtěl vidět ten ženskej klín a to ženství. A protože jsem si řekl, že ten motiv, ten námět měl úspěch, takže jsem to chtěl ještě umocnit slovem. A kým jiným než básníky. Takže, jsem oslovil žijící český básníky a každej ten motiv dostal svoji oslavnou báseň na ženství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já bych to naše dnešní povídání s vámi uzavřel básničkou, kterou jsem si tady vybral od Wabiho Daňka, skvělého písničkáře, ale taky samozřejmě výborného textaře. Ta básnička se jmenuje Zbraně. Zbraně sečné, zbraně palné, zbraně nevalné i valné, zbraně zvláštní, zbraně něžné, nejmocnější z něžných zbraní je v tvém klíně, moje paní. To je hezoučký a to je jedna z básniček v knížce Vábivé záhyby Josefa Loudy spolu s básníky.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No a teď jste potvrdil, že jste opravdu jako i úžasnej recitátor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, no tak. Jo? Tak dobře, nebudu vás z toho vyvádět. Moc děkuju za dnešní návštěvu doktora Josefa Loudy, předního českého fotografa a publicisty, který se svěřil se svými tajnými záhyby své duše fotografa i publicisty. Moc děkuju a mějte se hezky. Ať se všecko daří.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Já taky děkuju. Děkuju.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den a hezkou chvilku u rádia vám přeje i dnes Jan Rosák. Můj host, který už sedí se mnou ve studiu, musí být ve své práci velmi pohotový, a proto ani já nebudu otálet a představím vám ho. Desítky titulních stran, stovky otištěných fotografií, článků, reportáží, rozhovorů, samostatné výstavy, trojnásobné vítězství v soutěži Praha fotografická. To všechno je na kontě známého českého fotografa a publicisty doktora Josefa Loudy. Dobrý den, vítám vás na Tandemu.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Dobrý den. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si, myslím, nechá Josef Louda aspoň na chvilku svůj fotoaparát v klidu a spíš spolu se mnou zalistuje staršími, někdy možná i hodně zažloutlými fotografiemi. No a začneme s tím hned po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nevím, jestli na té první fotografii, kterou bychom teď s Josefem Loudou vytáhli z alba, by byl malý Pepíček na kožešince nahatý tak, jak se takhle fotějí ty novorozený děti. Je to tak? Máte takovouhle fotku?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Určitě. To jste mě překvapil, že vůbec jste na to vzpomněl, protože to samozřejmě jsem nefotil já, to bylo v půl roce. A fotografoval to přeštickej fotograf Mašek. A voni tam měli vytlačený jména, ty fotografové. A jsem na kožešince a mám kohouta. Takže, to byla vopravdu moje asi první fotografie. A druhá byla v roce, když jsem měl kohouta a dlouhý vlasy. A protože jsem měl o 10 let starší sestru, tak jsem musel nosit šatičky po ní. Prostě jako Cimrman. Ale já ve skutečnosti. Takže, já mám autenticky fotku v roce, kdy mám šatičky, což v podstatě mi zachránilo život jednou. Teď nevím jako, jestli se to hodí do tohohle pořadu. Prostě jsem u babičky na venkově, tam bylo hnojiště uprostřed dvora a my víme, že hnojiště se skládalo z hustýho, z řídkýho. A moje sestra, která byla o těch 10 let starší, tak jí bylo 11 let a hrála si se svýma kamarádkama na studni, zatímco se měla o mě starat a nestarala. A já jsem šel po takovým malým chodníčku kolem chlívků a viděl jsem, že tam se něco děje, podíval jsem se nahoru a spadl jsem. Spadl jsem do toho řídkýho. A to je zajímavý, protože Freud říká, že si děti nepamatujou do tří let, a já si pamatuju tohle to skutečně, protože ten šok byl takovej, že si pamatuju, že jsem viděl jenom světlo a jak se to světlo zavírá ve tmu a zmizel jsem. A potom tedy, když mě ta sestra vytáhla, protože ona tam skočila za mnou, tak potom se vědělo, co se vlastně stalo. Že jak jsem spadnul do toho řídkýho, tak ty sukýnky se nade mnou zavřely a vlastně mě vobalily a já jsem to nevdechl. Tak to bylo úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsou věci. Tak vás zachránily tyhle šatičky.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Takhle jsem byl pozlacenej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale že byste tedy jaksi z piety pak nosil ty ženský šaty až do 15 jako Cimrman, to ne, to nehrozí.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To ne. Ale ta fotka je autentická, ta existuje, že tam jako jsem v těch šatičkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrý. Vy jste mluvil o Přešticích, ale já tady mám poznamenáno, že jste se narodil v Klatovech.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To jsem se tam jenom narodil, protože jak to bylo, že se maminky vozily do porodnice. Ale já jsem přeštickej kanec, protože každej, kdo je z Přeštic, tak se ví, že je hned ten kanec, a to proto, že Přeštice se paradoxně proslavily chovem černostrakatých prasat, zatímco by měly bejt slavný úplně něčím jiným. A to tím, že se tam narodil Jan Jakub Ryba a hlavně se tam narodil jeden z největších Čechů, a to je Josef Hlávka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už jsem myslel Josef Louda.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ale Josef Hlávka byl nejbohatší Čech Rakouska-Uherska.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velký donátor.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano. A tím, že právě on financoval chudý český studenty, tak, znovu říkám, paradoxně ono se o něm moc neví. A on se zasloužil o českej národ tak jako skoro nikdo, protože on veškerej svůj majetek odkázal českýmu národu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zbyl už jenom ten most.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ne, ne, ne, ten most je jenom po něm pojmenovanej ještě k tomu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Louda je opravdu velice známý český fotograf a je to člověk, který se samozřejmě pohybuje ve slavné společnosti a při úžasných příležitostech. Co vás teď v poslední době třeba zaujalo, co jste viděl úžasného, rád byste se třeba s námi o to podělil teď?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, já jsem si vypracoval takovej projekt, protože moje teorie o fotografii je to, že veškerá fotografie je o třech N. Je to nápad N, náhoda a N nálada. Tohle to, když se člověku povede a povede se to každýmu, to nemusí bejt na to žádnej erudovanej fotograf, to se vám může stát, že vyfotíte fotku a ta je taková, že třeba oběhne svět. Mně se to stalo, že jsem vyfotil jednu fotku v Americe, kdy jsem měl fotoaparát na krku a ani jsem se nedíval a byl jsem v obřím akváriu a zpoza tý hladiny vylítl lachtan. Já jsem se tak lekl, že jsem zmáčkl spoušť. A teprve až když se to vyvolalo, to bylo na diapozitiv, tak se zjistilo, že to je fotografie, která vyhrála cenu léta 1995 a ta fotka mi zaplatila tu cestu do těch Států. A já jsem se vůbec nedíval ani do hledáčku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou ty náhody. N náhoda.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano. A protože tedy je tam ještě ten nápad, musí bejt nápad, pokud chcete si vytvářet nějaký námětový žánrový fotky, tak jsem párkrát vyfotil lidi na různých rautech, že se mi tam zapletl nad jejich hlavama lustr a ten lustr vytvořil auru. A tak jsem to začal cíleně fotit. Ty lidi vo tom nevěděli. Samozřejmě jsem si s nima občas zahejbal, voni nevěděli, proč chci, aby ještě 5 centimetrů šli doprava. A většinou jsem to bral jakoby z toho podhledu, takže vznikl obrovskej projekt.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Galerie svatých.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano, no, jistě. Galerie svatých, tak jsem to skutečně nazval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle? Ale já teď vystřelil od boku tak jako vy s tím fotoaparátem v Americe.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Protože vy jste invenční člověk. Takže, je to tak, že teď jsem měl poslední výstavu v Rohlíku, v televizním klubu a tam jich bylo 800, těch portrétů těch svatých, Galerie svatých. Protože chci udělat ještě jednu fotovýstavu, poslední, protože tak si říkám, bude mi 65, končím, protože to má svoje důvody, když vidíte, co dělají ty mladý fotografové, tak tam nemáte šanci, tam už nemám co dělat. Takže, udělám poslední výstavu, kéž by na Staroměstský radnici. A tam jich bude tisíc, tisíc svatých, Tisíc tváří se svatozáří se to bude jmenovat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Cesta k fotografii byla u mého dnešního hosta Josefa Loudy ne tak úplně přímá jako, dejme tomu, u jiných fotografů, protože vy jste začal v podstatě po ukončení základní školy takovou kariéru spíš vodohospodáře, mám tady poznamenáno. Vy jste byl málem tedy jaksi inženýr stavebník.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Já bych mohl bejt zednář spíš, protože já, ač jsem měl vyznamenání, taková byla doba, protože moje máma měla 4 hektary polí, tak si vodsouhlasili v JZD, že nesmím do školy, jenom do zemědělský. A můj táta byl z toho zděšenej, protože Přeštice přece jenom byly malinko vod vesnice a říkal, vždyť kluk neví, kde má kráva vocas. A protože můj děda byl zedník a ač jako říkám, že mám na vysvědčení vyznamenání z tý devátý třídy, tak jsem se musel jít učit zedníkem. Takže, já jsem začal zedničinu. S nadsázkou musím říct, že voni tam přišli na to, že já nejsem k práci a sami mě poslali do tý školy. Takže, já jsem začal dělat vodohospodářskou průmyslovku a stal se tedy vopravdu ze mě stavař vodař. A to bylo dobrý, protože já, když jsem potom přišel do praxe, tak ty dělníci, když zjistili, říkali, tak nám to ukažte a já jim to ukázal, tak už nikdy jsem neměl žádnej problém jako mistr, že jo. Takže, ano, ale potom jsem chtěl studovat psychologii a to už taky nešlo, protože dělnická třída do mě investovala, aby měla středně technickýho kádra a já bych si filozofoval. Tak jsem ani na potřetí se nedostal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, vodohospodařit bude, takhle vám řekli.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano, do kanálů, protože vodohospodařina to byly kanalizace. Takže, jsme stavěli kanalizace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a teď mi řekněte, kde najednou začala ta fotografie, protože jako vodohospodář jste poměrně dost neznámý, ale jako fotograf jste docela známý.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ta posedlost tou fotofrafií byla asi bezděká, protože Přeštice jako každý město mělo svoje smetiště a to byla moje lokalita, to mě takhle předurčilo. A na tu smetišti jsem našel jednou věc, která mě zaujala, to byl starej německej fotoaparát. A já jsem chodil po městě a ač jsem v tý době, to mi bylo přes 10 let, nevěděl ani, že se zakládá film, tak jsem chodil a cvakal jsem. A teď se to doneslo mýmu tátovi, hele, ten tvůj kluk se nějak podivně chová. A von potom to viděl, tak se mu mě zželelo a koupil mi vopravdovej fotoaparát za 50 korun Pionýra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten, co jste našel, tak s tím se fotit nedalo?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ne, kdepak. Ale byl to jako, dneska, kdybych ho měl, tak by to byla sběratelská kuriozita, německej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pionýr.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Pionýr to byl fotoaparát. Tam se dával film, že jo, samozřejmě. Jenomže to stálo peníze, vyvolat a tak. Ale měl jsem fotoaparát a tak jsem fotil. A fotil jsem téma, který mě zajímalo, už holky se mi jevily jako zajímavý a chodil jsem a fotil jsem, první vůbec, co jsem kdy nafotil, co se týče ženský tematiky, tak v Přešticích na pouti byl řetízák a tam seděly ty mý spolužačky, že jo, ty holky. A když se roztočil ten řetízák, tak já z tý žabí perspektivy jsem to fotil a vobjevil jsem do tý doby nepoznaný - votevřený sukně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, tak vy jste směřoval cíleně pod ty sukně.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
To nebylo cílený. Ale když se ten čas zastavil, tak jsem viděl, co prostě najednou jsem nemohl nikdy vidět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, to, že jste potom jako už opravdový fotograf začal fotit akty, tak to bylo jenom logické navázání.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Navázání, pokračování.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V díle Josefa Loudy, mého dnešního hosta a renomovaného fotografa, je, dá se říct, několik galerií. Galerie celebrity v rámech, galerie vábivé záhyby, galerie svatých. Ale my se teď dostáváme spolu do úplně jiné galerie, galerie, která není sice jaksi teď vidět, protože nás posloucháte v rádiu, ale bude hodně slyšet, protože se zase díky vám podíváme mezi klasiky českého humoru. A kterého dneska vybereme, abychom si ho poslechli?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, nebudu zapírat, že od dětství vlastně to byl idol můj a to byl Vlasta Burian. Z několika důvodů, jednak že mě dokázal rozesmát tak, že jsem se zalykal, to byl ten jeho smích, ale ona tam je ještě taková zvláštnost. Já jsem se narodil 9. dubna a ve stejnej den se narodil tedy i můj otec. Můj otec se narodil 9. dubna, já taky. On chtěl tehdy můj táta vyvěsit vlajku, to bylo v 47. roce. Tak si ho pozvali potom jako, co to má znamenat. Narodil se mu syn ve stejnej den. A ve stejnej den 9. dubna se taky narodil Vlasta Burian. Vlasta Burian se jmenoval Josef, Vlasta Josef Burian. Von se potom samozřejmě přiklonil k tomu Vlastimilovi, což bylo v pořádku. Takže, Vlasta Burian, kdykoliv se dával, tak já jsem musel. Jako stal jsem se typickým českým televizním divákem anebo filmovým proto, všechny filmy jsem viděl. Já jsem viděl dokonce i Rosáka, když ho imitoval. Vlasta Burian v podání Rosáka, to je taky dobré.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, jistě. Takže, Vlasta Burian musel bejt viděnej mnou i třeba 3krát, 4krát. Ono se říká, že v Americe nikdo se nedívá na film podruhý, protože v Americe není čas. A typickej českej divák se velmi rád dívá na svý oblíbený filmy třeba 2krát i 3krát. A to jsem jako já, Vlasta Burian nemůže chybět. Teďka zrovna běžel, že jo, v televizi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Běží naštěstí dost často.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, ano. Takže, Vlasta Burian jednoznačně. Teď jsem, často navštěvuju Slavín na Vyšehradě a představte si, já jsem se velmi neslušně zachoval, že jsem se na hřbitově smál. Já jsem přišel k pomníku, k hrobu Vlasty Buriana a ten pomník Vlasty Buriana nemá nic jinýho než jeho ruce. A já jsem viděl ty ruce a začal jsem se smát, jeho gesto.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď si představte ty ruce Vlasty Buriana, milí posluchači, a my k tomu přidáme hlas.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je hostem dnes v Tandemu známý český fotograf Josef Louda, tak teď bychom si mohli zavolat některého z kolegů. A my si zavoláme renomovaného slovenského fotografa. Doufám, že je na drátě, je připraven. Mohl by si odkašlat, protože on není zvyklý příliš se vyjadřovat hlasem.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Já bych to nevydržel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, já vím. Já jsem tě zkoušel trošičku napínat. Peter Nagy by měl být na druhé straně našeho telefonického spojení. Seš tam, Péťo?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Ahoj.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ahoj, Peter.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď tě zdravíme tady spolu s Josefem Loudou. Pánové, já jsem zjistil, že vás taky ještě spojuje kromě toho, že jste oba dva tak dobří fotografové, tak ještě něco jinýho. To je na vás, pane Loudo.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, já jsem tady prozradil, Petere, na tebe, že slavíme spolu narozeniny, i když jsi se narodil podstatně pozdějš, že to je toho 9. dubna a že jsi mi dokonce na šedesátinách zpíval Jsme frajeri. A ty lidi si tam mysleli, že jsi to složil kvůli mně.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
No, tak ty jsi mustr toho. Na svůj věk, jak vypadáš a hlavně, co je na Pepíkovi kouzelné, on se strašně hezky chová k ženám a oni jsou z toho vedle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, počkej, to se ty snad chováš a já taky, ne? Všichni jsme džentlasové, ne?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
No, já už ho jen kopíruju. O tobě je známé, že jsi slušně vychovaný člověk a že v podstatě už skoro ani nemáš co dělat v branži. To necháme tak. Ale když už hovoříme o Pepíkovi, tak na něm je zvláštní, že opravdu on má velmi pěkné fotky ženských právě proto, že se k nim chová slušně. A já jsem fotil několik také žen, které fotil Pepík a oni si ho vždycky chválily, že on je tak hodný a slušný a tak dále. Víme, že v té fotobranži to není pravidlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když jsi ke svému objektu fotografickému, teď mám na mysli samozřejmě ženu, slušnej a jako džentleman, máš ten pocit, že z ní jaksi dostaneš potom víc, z toho objektu?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Základ psychiky ženy je, že žena potřebuje pocit bezpečí. Je to tak nastavené z přírody, protože každá žena je buď matka nebo potenciální matka. To znamená, ona potřebuje pocit bezpečí. A když žena, s ní se pracuje v tom případě, že jí fotíš, tak ona ne vždy má pocit, že dělá něco dobře. Ale když jsi k ní slušný, tak pak má pocit bezpečí, a tím pádem máš dobré fotky. To je úplně jednoduché. Někteří fotografové to nepochopili a jsou takoví, já říkám, že chňapaví po tom modelu. A to už nechci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Baryku, trhej, se tomu říká.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Takže, Pepík je člověk, který s každým, koho fotí, zachází slušně, on je ta dobrá stará škola. Je třeba se to od něj naučit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Učíš se od něj taky trošku?
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Určitě, určitě. Já znám Pepíka ještě z doby, kdy jsem já vůbec netušil, že budu fotit, to až potom jsem omylem začal fotit a nějak mě to chytilo. Jinak za to může Boris Filan, který mě vzal na prezentaci fotoaparátů kdysi dávno. Ale Pepík, já si pamatuju, že on pracoval pro noviny, které mně nejsou velmi po chuti, ale už neexistují, takový bulvární tento. A já jsem se ho na začátku bál, protože, jak se bojím všech lidí, kteří pracují pro bulvár. Ale on odtud odešel a ukázalo se, že vlastně ani jemu to nějak nevyhovuje. Samozřejmě každý z profesionálních fotografů pracuje pro bulvár, protože potřebuje peníze, ale Pepík má slušnost. Uvedu velmi rychle, já jsem měl křest, kde Pepík fotil, ale fotili i takoví jakože agresivně mladí lidé a schválně mi zveřejnili špatnou fotku, kde přivírám oči. Víš, každý, když mrká, tak má přivřené oči a pak vypadá člověk jako debil na té fotce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo jako opilej.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Tak oni dělají ošklivé fotky a napsali, že jsem nezvládl alkohol. To je samozřejmě fotka, která byla dělaná před křestem, čili když se ještě vůbec nepilo, ale ono se musí něco špatného napsat. Každý fotograf by měl mít určitou slušnost v sobě a dávat ven jen fotky, které jsou podařené a ne schválně nepodařené. Takže, v tom je ten rozdíl, že Pepík je stará dobrá škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Péťo, já ti moc děkuju. Poslouchali jsme telefonický vstup slavného slovenského fotografa, který občas taky sem tam něco zazpívá. Péťo, měj se moc hezky a těším se na tebe zase někdy v Tandemu. Jako hosta samozřejmě.
Peter NAGY, slovenský zpěvák, fotograf
--------------------
Mějte se krásně. Ahoj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ahoj, čau.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ďakujem. Dovi. Ahoj, Peter.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Josef Louda se trošičku pozastavil nad tím, co před písničkou Peter Nagy v tom rozhovoru řekl.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ženy se cítí bezpečně v mý přítomnosti. Trošku jako se mě to dotklo v tom smyslu, že vlastně tím mi dal nálepku, že už nejsem nebezpečnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to vy musíte vědět.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No, má pravdu, nejsem, protože už mi dneska jde jenom vo ty fotky, jak tu ženskou natočit a nasvítit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On se tam zmínil o tom, že ze začátku se vás bál, protože jste fotil pro bulvár. Dá se pro bulvár, čili pro médium, který, jak všichni víme, je minimálně diskutabilní, fotit tak, aby to bylo slušné focení?
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Víte, tam je jeden problém, že jestliže fotíte a jste zaměstnancem tý redakce, tak vy nikdy nevíte, co voni vám s tou fotkou udělají. Já jsem si vždycky k těm fotkám sám psal, to byla moje podmínka. A stalo se mi a v tom časopisu, o kterým se Péťa zmiňuje a už neexistuje, já jsem tam odtud musel odejít, protože by mi to skutečně umazalo jméno. Řeknu jenom příklad jeden za všechny, ani do dneška možná to ten Karel Gott neví. Mě poslali za Dominikou Gottovou, že se právě stěhuje, že odjíždí, jestli bych s ní neudělal rozhovor a nevyfotil jí. Tak jsem si jí pozval tedy, my jsme se domluvili. Ona tehdy dělala nějakou nejdřív barmanku a potom, prostě neměla to úplně lehký, že byla Gottova dcera. Probíjela se a propracovávala se potom do nějaký agentury, kde pracovala snad až 12 hodin denně. Byla to příjemná holka. Já jsem potom s ní mluvil a ona už měla sbalený kufry s tím, že mi říkala, že už jí tady nic nebaví, že se stěhuje do Finska, že se zamilovala do jednoho rockera a že končí. A že když táta bude chtít s mámou, tak kdykoliv tam můžou přiletět, protože její cesta na Bertramku byla tak dlouhá autem jako let do toho Finska, takže můžou kdykoliv. "Už mě tady nic nebaví," mi řekla. A já jsem jí tedy vyfotil, udělal jsem ten rozhovor s ní. Ona jen tak mimochodem řekla, že za celý to dětství jí nikdy nekoupil táta žádnou rockovou desku a vona byla rockerka. A von ty kantyléna a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Von to netušil, čím by jí udělal radost.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Takže, jsem jí vyfotil na titul a dal jsem tam ten název Už mě tady nic nebaví. Ale protože jsou tam takzvaný titulkáři, protože oni ví, co ten časopis prodá, tak já jsem potom viděl ten titul vyfocenej a pod tím ten nápis: Sbohem, táto. Já měl zástavu srdce z toho samozřejmě. A ten Karel Gott asi půl roku potom mě neodzdravoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to se mu zase tolik nedivím. Ale von tyhle konotace zas netušil, že jo.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano. A to se může stát, s vaší fotkou. Dneska, když prodáte fotografii do agentury, tak si jí může koupit pornoportál a vydá tu fotku. A to se mi stalo, já jsem fotil pro jeden časopis zdravotnickej, kde jsem měl třeba akty v obětí pár. A to byla hrozně milá holka, já ji měl rád, protože oni jako nebyli modelové, ale chtěli to a nevadilo by jim, kdyby byli tedy někde u nějakýho článku o milování nebo tak. Ale ten pornoportál si tu fotografii údajně koupil od nejrenomovanější naší agentury a napsal tam: "Dá každým Arabovi". To se může stát. Takže, já už neprodávám ani do agentur. Jenom samozřejmě v týhle tý souvislosti. A trvám na tom, aby to bylo v nějakým kontextu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že se dá vyfotografovat i akt, to znamená fotografie nahého těla, a přitom to může být poetické a není to obscénní, už vůbec ne sprosté, tak o tom svědčí třeba knížka, kterou můj dnešní host Josef Louda vydal Vábivé záhyby, což jsou vaše fotografie, upravené fotografie, jestli se nepletu, tak asi ve fotoshopu.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Oni jsou to fotografiky, jsem si to nazval, protože zase to má jako grafickou úpravu. A protože se jedná o dívčí klín. Spočívá to, zase se vrátíme k tomu nápadu, aby člověk vlastně nefotil všechno to, co fotí všichni, aby přicházel s něčím úplně svým, novým, co tady ještě nebylo, to byl můj záměr. A protože když jsem fotil některý ty děvčata, tak ony nebyly proti. Já jsem se jich zeptal, jestli i by na tohle šly s tím, že se posazovaly na zrcadlo, protože jsou to takový dvojexpozice. A pak jsem si to opravil, takže už nikdo nikdy, ani já sám nevěděl, kterej ten obrázek ke které patří. Ona z toho byla dokonce velká výstava, když ty fotografie byly velký, metrový, tak ono to vypadalo tak, že když byla vernisáž a tam se hrnuli lidi, protože všichni byli zvědaví, co zase ten Louda jako udělal za sprosťárny, tak tam přišly dvě novinářky a ta jedna jako říkala: "a krajinka a Louda? To nejde dohromady." A ta druhá hned vykřikla: "Ježíšmarjá, vona je to vona. Ten sprosťák." A já jsem jim jenom na to řekl čistému vše čisté, protože o tý novinářce bylo známý, že naopak jako je velmi jako.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rozumíme.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Ano, dávavá. Takže, tenhle ten účel byl ten, že já tím, jak jsem byl ve sběrných surovinách léta, 22 let a viděl jsem tam tuny porna a tehdy to porno tady moc nebylo, tehdy si to ty sběrači prodávali za 10 korun v hospodě, oni stály přes 100 korun potom, když začala ta doba, že už i tady. A mně se to vůbec nelíbilo. Já jsem byl najednou votrávenej, že mi to bere chuť. A já jsem to chtěl zpoetičtět, chtěl jsem si zkrásnět. To je to, co říkal Hrabal, že svět je k zešílení krásnej, ne, že by byl, ale já ho tak vidím. A já jsem takhle chtěl vidět ten ženskej klín a to ženství. A protože jsem si řekl, že ten motiv, ten námět měl úspěch, takže jsem to chtěl ještě umocnit slovem. A kým jiným než básníky. Takže, jsem oslovil žijící český básníky a každej ten motiv dostal svoji oslavnou báseň na ženství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já bych to naše dnešní povídání s vámi uzavřel básničkou, kterou jsem si tady vybral od Wabiho Daňka, skvělého písničkáře, ale taky samozřejmě výborného textaře. Ta básnička se jmenuje Zbraně. Zbraně sečné, zbraně palné, zbraně nevalné i valné, zbraně zvláštní, zbraně něžné, nejmocnější z něžných zbraní je v tvém klíně, moje paní. To je hezoučký a to je jedna z básniček v knížce Vábivé záhyby Josefa Loudy spolu s básníky.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
No a teď jste potvrdil, že jste opravdu jako i úžasnej recitátor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale, no tak. Jo? Tak dobře, nebudu vás z toho vyvádět. Moc děkuju za dnešní návštěvu doktora Josefa Loudy, předního českého fotografa a publicisty, který se svěřil se svými tajnými záhyby své duše fotografa i publicisty. Moc děkuju a mějte se hezky. Ať se všecko daří.
PhDr. Josef LOUDA, fotograf, publicista
--------------------
Já taky děkuju. Děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
