Jsem trémista a před představením se na mě nesmí mluvit, přiznává zpěvák Tomáš Savka
V první řadě soutěže Česko hledá superstar skončil Tomáš Savka čtvrtý. Zviditelnil se, vzbudil pozornost – a hlavně nezmizel. Od soutěže uplynulo dvacet let a on má dnes na kontě několik alb, řadu muzikálových rolí a také dvě ceny Thálie.
„My jako muzikanti nebo divadelníci pracujeme ve chvíli, kdy ostatní mají volno. Jediný den, kdy máme oficiálně volno, je pondělí,“ říká hned v úvodu rozhovoru. Když zrovna nehraje nebo nezpívá, je doma s rodinou. „Dneska jsem odvedl dceru do školky, nakoupil a uvařil oběd. Rád vařím – a je to na mně vidět,“ směje se.
Téma váhy ho provází prakticky celou kariéru. „Jednu dobu se to hodně řešilo, hlavně když jsem musel hrát milovníky. Teď už to naštěstí nikoho nezajímá,“ dodává s nadhledem.
Superstar jako odrazový můstek
Účast v soutěži pro něj byla startem, ale ne trvalou jistotou. Přibližně po dvou letech se karta otočila. „Televize pochopila, že je to rychlý výdělek, a nasázela několik řad za sebou. Najednou nás bylo všude moc a začalo to kazit výdělek,“ popisuje otevřeně.
Rozhodl se proto investovat do sebe. Začal studovat, aby měl v oboru pevné základy a mohl se o ně opřít i ve chvíli, kdy mediální zájem opadne.
Největší fanynka? Maminka
„Vždycky mě podporovala a zároveň na mě dohlížela. I když jsem od malička hrál na housle, maminka chtěla, abych měl pořádnou školu,“ vzpomíná. Právě proto nejdřív nastoupil na gymnázium, později přešel na hudební gymnázium v Německu. Tam zblízka sledoval i tamní verzi Superstar. „Říkal jsem si, že kdyby taková soutěž jednou přišla k nám, přihlásím se.“
K samotné soutěži se dnes už moc nevrací. Přesto ho u příležitosti dvacátého výročí oslovili novináři, aby zhodnotil současné řady. „Stál jsem u pokladny v supermarketu a do telefonu jsem říkal, že už jsem někde jinde. V pozadí bylo slyšet pípání pokladny a novinář si myslel, že tam pracuju,“ směje se.
Udržet se v oboru podle něj znamená jít si za svým. „Jdu si za cílem – a samozřejmě jsem měl i štěstí.“ Přiznává ale, že byly chvíle, kdy samotná houževnatost nestačila. „Šest let jsem studoval konzervatoř a zároveň hrál. Když jsem školu dokončil, divadlo mi další roli nenabídlo. Tehdy jsem si říkal, že je konec.“
Zlom přišel nečekaně. V Divadle Kalich potkal baletku Zuzanu Herényiovou, která ho pozvala na konkurz do muzikálu Osmý světadíl. „Přes noc jsem se naučil dvě písničky, zatančil – a vyšlo to.“
Během příprav muzikálu nahrával ve studiu skupiny Elán v Bratislavě. „Kytarista Ján Baláž mi řekl, ať se přezujeme. Vzal jsem si pantofle – a on na to: Čo robíš, to jsou moje topánky,“ vzpomíná se smíchem.
Na premiéru přišel i Karel Gott. „Dostal jsem od něj pochvalu. A té si vážím, protože on s chválou šetřil.“
Proč desky, které natočil s Hudbou Hradní stráže a Policie České republiky, neprodává, ale rozdává? Jaké bylo jeho setkání s hudebním režisérem Milanem Volfem? A jak podle Tomáše Savky na dálku poznáte muzikálového zpěváka? Poslechněte si celý rozhovor v pořadu Alex a host.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
