Kateřina Benediktová začínala s jedním jezevčíkem, dnes jich má doma 17. Chovná stanice Valentinka slaví už 30 let své existence
Chovatelská stanice Valentinka letos oslavuje už 30 let své existence. Jméno nese po prvním jezevčíkovi Valentýnovi, kterého si majitelka, Kateřina Benediktová pořídila. Postupně přibývali další a dnes se v rodinném domku v obci Svárov u Kladna stará celkem o 17 jezevčíků.
Kateřina Benediktová pracuje jako pedagožka na Katedře myslivosti a lesnické zoologie České zemědělské univerzity v Praze. Má štěstí, že se jí propojil celoživotní koníček se zaměstnáním. V rámci své práce se věnuje studiu prostorové orientace a smyslové biologie u loveckých psů. Své pejsky z chovatelské stanice Valentinka občas zavede do pracovních laboratoří nebo do terénu, aby se zúčastnili různých pokusů a výzkumu.
Pejska si přála už od dětství. Rodiče jí nakonec slíbili, že ho dostane za vyznamenání na vysvědčení. Měli možnost dceři koupit jezevčíka a ani netušili, jak moc si toto lovecké plemeno oblíbí. Dnes se ve své chovatelské stanici jezevčíků Valentinka - pojmenované po prvním jezevčíkovi Valentýnovi - už třicet let zaměřuje na drsnosrsté trpasličí a králičí jezevčíky a její pejsci mají snad všechna možná zabarvení, která se u jezevčíků mohou vyskytovat.
Rodinný domek na míru jezevčíkům
První jezevčík dostal jméno Valentýn. Brzy k němu přibyli další a postupně se z nich stali doslova členové rodiny. Když si paní Benediktová s rodinou v obci Svárov začala budovat rodinný domek, měla už celkem osm jezevčíků a domek jim plně přizpůsobila. Kromě nízkých schodů pro krátké nožičky jezevčíků tu hned vedle kuchyně například najdete „psí pokoj“, kde mají všichni pejsci své ložnice.
Tehdy ještě netušila, že se nakonec celkový počet svěřenců vyšplhá až na současných sedmnáct. S troškou nadsázky říká, že dnes už má doma „psí domov důchodců“. Pejsci ale postupně stárnou. Dnes už má pouze tři chovné fenky. Drtivá většina svěřenců je v důchodovém věku. Je ale sympatické, že se svým psům věnuje s láskou až do konce jejich života. Potřebují sice mnohem větší péči, lásku ale dokáží mnohonásobně vracet zpět.
Období štěňat patří k nejradostnějším
Nejstaršímu jezevčíkovi je už úctyhodných osmnáct let. A o to více je ve „Valentince“ rušno, když se narodí štěňátka. Tento čas si paní Benediktová velmi užívá. Je to sice velmi náročné období, protože štěňátka potřebují hodně péče, je s nimi na druhou stranu ale také velká zábava.
Nové majitele pro svá štěňata ale velmi pečlivě vybírá. Velmi dobře ví, do jakého prostředí je posílá. Budoucí majitelé pravidelně jezdí na návštěvy a než si štěně odvezou, snaží se ho co nejvíce poznat.
Pes je člen rodiny
Paní Benediktová se svým psům velmi věnuje. Velká zahrada je sice skvělým útočištěm, se psy ale pravidelně chodívá také na procházky. Chodí po skupinkách a vycházky mají svá pravidla. Důležitou součástí je také lovecký a pracovní výcvik.
Velkou radost má paní Benediktová z mnoha ocenění. Ve vitrínách má sice množství pohárů z klubových výstav, nejvíce si ale váží desítek diplomů za pracovní výcvik psů. Právě pracovní zkoušky a soutěže jsou odrazem skutečných schopností pejsků i jejich povahových vlastností. A jsou také dokladem péče a času, který psům jejich majitel věnuje. Ostatně paní Benediktová ví, jak moc pejsci dokáží obohatit život a jak moc je pro ni symbióza s pejsky důležitá.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
