Když člověk nemá sílu, nemá šanci, říká začínající para hokejista Theodor Pátek. Dosud hrál úspěšně fotbal
Česká para hokejová reprezentace přivezla z posledních tří mistrovství světa bronzové medaile. Národnímu týmu se vyplácí sázka na mladé hráče, kteří se postupně zapojují do týmu. Díky rozvojovému kempu právě tento sport zlákal osmnáctiletého Theodora Pátka z Veltrus u Kralup. Na úvod rozhovoru, který s ním natočil reportér Pavel Petr, přibližuje nešťastný okamžik, kdy přišel o chodidlo.
„Já jsem ve dvou letech přišel o nohu sekačkou, doma na zahradě. Normálně domácí sekačkou,“ popisuje svůj handicap Theodor Pátek. Už dva roky po úrazu ale začal hrát fotbal a vydržel až do dorostenecké kategorie se zdravými jedinci.
„Hrál jsem fotbal od čtyř let až doteď. Ve 4. lize za Kaučuk Kralupy a hráli jsme krajský přebor. Myslím si, že je to skvělý úspěch a s mým handicapem také skvělá příležitost i skvělá věc. Samozřejmě nějaké nevýhody tam jsou. Tím, že nemám tak krátkou nohu jako ostatní spoluhráči, se ale i s mým handicapem dá docela v pohodě fungovat, chodit a běhat, takže se s ním fotbal hrál v pohodě,“ říká Theodor.
Přímo na hřišti asi jen těžko někdo poznal, že mezi tyčemi stojí mladík po amputaci chodidla. „Tak samozřejmě v nějakých věcech to znát je, třeba když na mě letí balon. A v rychlosti odrazu to vždycky poznají. Já jsem ale chytal, takže tam nebyl rozdíl tak vidět.“
Spoluhráči ho pochopitelně znali, zato soupeři možná mohli být překvapeni, když zjistili, kdo proti nim v brance stojí. „Když jsme hráli proti týmu, proti kterému jsme hráli už několikrát, tak to většinou věděli. Nové týmy to ale netušily, a pak třeba po zápase viděly, že chodím v kraťasech bez nohy a docela se divily.“
Později Theodora oslovil i para hokej, i když to byl prý v jeho případě dlouhý příběh. „Moje vzdálená příbuzná je fyzioterapeutka v reprezentaci, tak do mě přes mojí tetu hodně cpala, ať to zkusím. Já jsem se toho ale bál. Až když byl rozvojový kemp v Litoměřicích, tak jsem si řekl, že to je šance. Využil jsem ji, teď se to snažím rozvíjet a někam se dostat.“
Když člověk nemá sílu, tak nemá šanci
Rozvojový kemp v Litoměřicích absolvoval v listopadu loňského roku. Postupně potom poznával taje para hokeje. „Proti jiným sportům je to strašně fyzicky a svalově náročný. Když člověk nemá sílu, tak nemá šanci. Je to ale krásný sport a hlavně jsem rád, že jsem v kolektivu s kluky, kteří mají podobné příběhy jako já nebo vypadají stejně.“
Osvojit si potřebné základy není jednoduché. Ovládat sledge, tedy saně, udržet stabilitu a hlavně si zvyknout na dvě hokejky potřebné ke hře. Theodor popisuje, co bylo nejtěžší pro něj. „Ty začátky při ježdění nejsou tak strašně těžký, jak se říká. Asi nejtěžší je, že člověk má dvě hokejky, s kterými musí nejen jezdit, ale zároveň hrát. Takže přendavání hokejky a zároveň používání levé ruky, protože jsem pravák, je docela náročný.“
On i další mladší para hokejisté mají před sebou velkou výzvu, brzy obléknout reprezentační dres. Theodor zatím se zaujetím sledoval alespoň na dálku MS v Buffalu, kde Češi obhájili bronzové medaile.
Kdo ze starších hráčů a kamarádů mu nejvíce pomáhá? A vedle jakých legend para hokeje obléká dres Sparty? Nejen to si můžete poslechnout v reportáži.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
