Kůň má nižší tepovou frekvenci. Proto umí člověka zklidnit, říká o hiporehabilitaci Petra Jedličková

15. listopad 2025

Ke koním se Petra Jedličková dostala díky svým dětem. Nejprve začala jezdit dcera, potom syn a nakonec se do sedla posadila i ona sama. Dnes na rodinném ranči v Jiřicích na Nymbursku chovají šest koní a učí na nich jezdit zejména děti. Kromě toho se věnují i hiporehabilitacím, při kterých koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami.

Cesta ke koním byla pro Petru Jedličkovou pozvolná. Když si v Jiřicích postavili dům, koupila si její dcera kobylku. „A když máte jednoho koníka, potřebujete dva. A protože už i syn nějakou dobu jezdil, pořídili jsme záhy kobylku druhou. Během krátké doby se pro ně udělalo zázemí a začali jsme pracovat na víceméně rodinných, čistě zájmových aktivitách,“ vypráví.

Nejdřív se věnovali parkuru, tedy anglickému stylu jízdy, později je syn přivedl k westernovému jezdectví. „Je to vlastně kovbojské ježdění, které vychází z rančerské práce, zejména z práce s dobytkem, kdy to ten kůň dělá zcela přirozeně. Samozřejmě dneska je to westernové jezdectví učesané. Jezdci mají třpytivé halenky, krásné klobouky, vyleštěné koně. Je to opravdu krásná podívaná. Ale vlastně je to de facto přirozená práce,“ vysvětluje Petra Jedličková.

Kdy učí na koni jezdit děti, začíná tím, aby se velkého zvířete v první řadě nebály a naučily se kolem něj bezpečně pohybovat. A také se o koně postarat. „Základem je toho koně opečovat, uklidit mu box. Vždycky říkám, jestli chceš, aby tě kůň vozil, musíš mu nejprve posloužit. On slouží nám, my musíme sloužit jemu. Je to vzájemná spolupráce.“

Na ranči v Jiřicích se věnují především dětem

Na koni stačí jen sedět

Amazing Ranch v Jiřicích je zároveň i hiporehabilitačním střediskem, kde koně pomáhají lidem se zdravotním postižením nebo specifickými potřebami. „My máme sociální a pedagogickou praxi. To znamená, že neděláme fyzickou rehabilitaci, ale pracujeme s dětmi s mentálním postižením, se stresem, se špatným soustředěním, s poruchami učení nebo třeba i s týranými dětmi,“ vyjmenovává Petra Jedličková.

Jde přitom jak o samotnou jízdu, tak i o tak zvanou práci ze země. „S malými dětmi začínáme ze hřbetu, kdy je učíme rovnováze. A i když na tom koni jenom sedí a nijak s námi nespolupracují, má to na ně velký vliv. Už jen při tomhle dochází ke stimulaci nervových zakončení a také svalů, které jinak při běžných činnostech vůbec nepoužíváme.“

Kromě toho na nás prý působí už samotná blízkost koně. „My všichni máme kolem sebe elektromagnetické pole a dokážeme něco vyzařovat. A ten kůň je schopný na nás působit až na vzdálenost jeden a půl metru. A protože má nižší tepovou frekvenci, tak nás dokáže zklidnit a dostat do pohody,“ popisuje Petra Jedličková.

Co je potřeba splnit, aby se člověk i samotný kůň mohli hiporehabilitaci věnovat, a jak se pracuje s dětmi s poruchami učení a pozornosti, se dozvíte při poslechu celého pořadu.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.