Kvůli alopecii přišla o vlasy. Teď pomáhá ostatním vyrovnat se s nemocí

„Bylo to někdy v pubertě, bylo mi zhruba 13, 14 let, a myslím, že kadeřnice mi našla vypadané místečko ve vlasech,“ vzpomíná Barbara Tesařová, kdy se u ní alopecie poprvé objevila. „To trvalo zhruba 10 let, kdy se opakovalo, že mi vypadávaly různá místa, část obočí a tak. Zkoušela jsem různou léčbu. Vlastně tu přímou příčinu nevím,“ popisuje, jak nemoc přišla v době, kdy jsou dívky, pokud jde o vzhled, velmi zranitelné. „Zhruba po 10 letech mi vypadaly vlasy a ochlupení komplet.“

Boj s alopecií je běh na dlouhou trať. Velkým spojencem Barbary je dermatoložka Monika Arenbergerová, která stále hledá nové způsoby, jak pacientům pomoci. „My jsme předpokládali, že vlastně celá populace může být ohrožena tímto onemocněním. Dnes víme, že více než 50 procent pacientů onemocní do 20. roku života, čili je to spíše onemocnění mladých lidí,“ říká Monika Arenbergerová, která je vedoucí lékařkou Centra „zdravé vlasy“ ve fakultní nemocnici Královské Vinohrady.

Šikana lidí s alopecií

Lidé s alopecií podle paní doktorky Arenbergerové často čelí šikaně ve školách nebo problémům v práci. „Ty vlasy vem čert,“ říká Barbara. „Ale zkuste si sami sebe představit bez obočí. Vypadáte jako bez obličeje, to mi vadilo asi ze všeho nejvíc. Časem jsem začala zjišťovat, že i to ochlupení potřebujeme. V nose a v uších nám to filtruje infekce, takže já jsem byla častěji nemocná.“

Barbara se před lety zapojila do projektu Kolibříci pomáhají, který založila Lenka Šourková. Za dobu svého působení v projektu vyslechla spoustu příběhů. Lidé na začátku nemají informace, mají problémy v práci, hledají odbornou pomoc anebo jen potřebují s někým sdílet svoje obavy a zkušenosti. Barbara se nebojí o svém boji s nemocí hovořit na veřejnosti a ukazuje, že chybějící vlasy nejsou vadou na kráse. Ostatním pacientům dodává odvahu být sám sebou.