Majitel Velorexu z muzea v Kácově nosil 12 dioptrií. Přesto v něm najel 100 tisíc kilometrů

Motorové tříkolky zvané Velorex se vyráběly na míru. Žádost musel tehdy schválit Svaz československých invalidů. Dnes je o ně mezi fanoušky veteránů velký zájem. Jeden zajímavý exemplář vystavují v muzeu v Kácově. Jeho původní majitel nosil 12 dioptrií. Přesto najel tolik, jako by 2 x objel zeměkouli.

„Velorex je jediné homologované vozidlo na světě s koženkovou karosérií, takže na něj neexistuje žádný předpis, jak má přesně vypadat,“ říká sběratel motocyklů Vojtěch Pražák. V Malém muzeu techniky Jawy od Sázavy v Kácově vystavuje zajímavý exemplář této motorové tříkolky. „Je to nejrychleji couvající vozidlo na světě, jelikož disponuje čtyřmi rychlostmi dopředu a čtyřmi dozadu.“ Vojtěch Pražák vozítko kompletně zrenovoval a vlastnoručně ušil nový potah na karoserii.

Původní majitel Velorexu se bez brýlí neobešel

První, co vás při prohlídce kácovského Velorexu upoutá, jsou velmi silné brýle, které leží na kapotě vozítka. „Při renovaci Velorexu jsem je našel v pravé kapse u spolujezdce,“ vysvětluje Vojtěch Pražák, který později zjistil, že brýle skutečně patřily původnímu majiteli Antonínu Růžičkovi. Jeho syn Antonín Růžička mladší si tatínkovo vozítko i jeho brýle dobře pamatuje. „Viděl dobře, akorát ty brýle byly silný a těžký na nos. V té době ještě moderní čočky nebyly, takže se to řešilo brýlemi, a ty byly velice silné. Měly 12, 13 dioptrií.“

Nastoupit do Velorexu nebylo jednoduché

Antonín Růžička starší měl vysokou postavu. Nastoupit do Velorexu, i když byl postaven na míru, nebylo jednoduché. „Byl to problém. Vozidlo vyrobené pro invalidy a člověk prakticky seděl na silnici,“ říká s nadsázkou Antonín Růžička mladší. Vzpomíná, jak jeho tatínek přišel domů s boulí na čele. Při cestě z Čáslavi se tatínkovi zasekla noha mezi pedály a sjel ze silnice. „Skončil přes škarpu ve švestce. Byla z toho boule a odřenina na nose, ale jinak dobrý. Četníci ho nehonili,“ usmívá se pan Růžička. Navzdory této nehodě najel jeho tatínek ve vozítku 100 tisíc kilometrů. Později Velorexem jezdil i zbytek rodiny například na houby. Dodnes na to s láskou vzpomínají.

Tříkolky Velorex se dočkaly obrovského množství přezdívek: splašené trubky, husí stehno, prchající stan, hadraplán, netopýr či montgomerák. Ivana Mládka inspirovaly k napsání písničky a důležitou roli sehrál Velorex i ve filmu Vrchní prchni. Dnes mají tato vozítka řadu fanoušků a pořádají se jejich srazy.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.