Milan Švagr si celý život píská. První flétničku vyrobil, když mu bylo pouhých 11 let
Milana Švagra možná znáte z jarmarků u březnického zámku, v Rožmitále nebo na Svaté Hoře v Příbrami. V režné košili sedává u stolku s lidovými hudebními nástroji, píská na flétničku anebo dětem ukazuje, jak vyrábí píšťalky. Každý jeho výrobek je originál.
Když byl Milan Švagr malý kluk, přihlásil se s kamarádem do kroužku zobcových fléten v základní škole v Milíně. Práce se dřevem a kutilství se mu vždycky líbilo, a tak se rozhodl, že si sám vyrobí příčnou flétnu z bambusové tyčky. Tóny se mu ale z bambusu s vyvrtanými dírkami vyloudit nepodařilo. „Ona pravděpodobně hrála, ale já jsem na ni neuměl,“ usmívá se hudebník.
K výrobě hudebních nástrojů se znovu dostal až při studiu etnologie na Masarykově univerzitě, kdy odjel na Valašsko zkoumat lidovou architekturu. U ohně tam poprvé v životě zaslechl nástroj, do kterého se okamžitě zamiloval. Byla to takzvaná koncovka, bezová píšťala s jedinou dírkou na konci. Milan Švagr se tenkrát pustil do studia výrobních postupů. Hledal na internetu, vyptával se pamětníků i dalších výrobců, listoval odbornou literaturou. Výroba píšťalek vypadá jednoduše, jsou za ní ale roky zkušeností a chuť se stále učit nové věci.
Dnes má nadšený hudebník malou dílnu v podkroví rodinného domku v Konětopech. Ještě raději prý ale pracuje pod širým nebem. Vystačí si s nebozezem, ostrým nožem a dlátem. Vyrábí šesti i osmi dírkové flétny, lidové zobcové flétny, klarinety, jednoduché píšťalky pro děti i kazoo, což jsou jednoduché dechové nástroje, které vydávají typický bzučivý zvuk. Hrát na ně může kdokoliv.
Na stole právě leží rozpracovaná píšťala zvaná dvojačka. Jsou to vlastně dvě píšťaly v jedné: melodická i doprovodná. Největší výhoda je v tom, že si hudebník může hrát na samostatnou píšťalku melodii a pokud se to hodí, sám se doprovodí. Hra na takovou flétnu prý nejlépe vynikne zejména v chrámových prostorech, kde se zvuk krásně nese.
Nejčastěji Milan používá větve z černého bezu. Musí je ale nejdříve nechat vyschnout. „U lidových píšťal laděných v D stačí nechat to dřevo vyschnout tak dva roky,“ vysvětluje. Rád na píšťalkách nechává kůru, aby zůstal zachován přírodní vzhled. „Snažím se, aby každá byla dobře vyladěná, aby se na ní dalo hrát s ostatními nástroji.“
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
Operette gala
Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Hledání veřejné služby
Irena Ryšánková






