Místo zámeckého luxusu sekání ledu. Rodina Vaníčků otevřela zámek Lnáře 333 let od jeho vzniku

Jindřich Anastáz Vaníček se díky svému otci, který pracoval pro hraběte Harracha, už jako dítě pohyboval na šlechtických dvorech. Známosti s vrstevníky později využil ve své právnické praxi, kdy se věnoval obchodnímu právu. „Měl mezi těmito rodinami klientelu. Byl dvorní rada Lichtenštejnů, kterým stát po roce 1918 všechno zabavil. Dědeček je v jednáních zastupoval. Svoji velkou kancelář měl v paláci Kinských na Staroměstském náměstí,“ líčí vnuk Vladimír Vaníček, který se na zámku narodil a byl tady i pokřtěn.

Jindřich Anastáz Vaníček zámek koupil v roce 1936. „Chtěl zajistit svoji početnou rodinu. Poměrně brzy mu zemřela manželka, měli šest dětí. Můj otec byl taky ze šesti dětí, babička asi z osmi. V tehdejších rodinách bylo běžně čtyři až dvanáct dětí,“ vypráví Vladimír Vaníček.

22 fotografií

Nucený odchod

V roce 1939 je však vyhnali Němci. „Přišli a řekli: Odcházíte. Mohli jít do přilehlých zámeckých bytů, ale zámek museli opustit,“ dodává Vladimír Vaníček.

Koncem 2. světové války procházela Lnářemi demarkační linie a sídlili tu američtí vojáci. Po skončení války byl zámek Jindřichu Anastázi Vaníčkovi vrácen. Ale ne na dlouho. „V roce 1948 přišli pomocníci Gottwalda, že by měl půjčit svůj balkon, aby mohl promluvit. A pak se stalo, co se stalo,“ vypráví pravnučka Jindřicha Anastáze Vaníčka, Marcela Mikeštíková, na začátek čtyřicetiletého zmaru.

JZD i prasata

Zámek byl zabaven a od té doby chátral. V jeho sálech se nacházely kůlny a dřevníky, na nádvoří se vyvážel popel. Nebylo ničím neobvyklým, že obyvatelé zámku vykonávali své tělesné potřeby přímo na chodbách.

„Rodiče se sem přijeli tajně podívat v roce 1968. Bylo tam JZD, v parku se chovala prasata. Některá místa zasáhly požáry, naopak kaple byla zaplněná vodou a v ní byl naházenej nábytek,“ vypráví Vladimír Vaníček.

Když už bylo dílo zmaru téměř dokonáno, přistoupil stát v roce 1972 k rekonstrukci. „Byla úvaha, že zámek bude mít jihočeská galerie, ale sebrala jim to generální prokuratura a té to sebrala vláda. Ta nechala projekty trochu upravit a pustili se do rekonstrukce.“

Zámek zpět v dobrých rukou majitelů

Zdálo by se, že po roce 1989 v rámci restitucí rodina Vaníčkova převzala zámek v dobrém stavu. „Velice moderně to rekonstruovali, ale do velice socialistického stylu,“ upřesňuje Marcela Mikeštíková. „Teď vše kontroluje památkový úřad, ale tenkrát? Nezdá se nám to. Je tu namontováno 220 akumulačních kamen, jsou zazděné komíny. Zámek musí dýchat, aby se odváděla vlhkost. Takže proběhla velice drahá rekonstrukce, ale s velice chybnými zásahy,“ mrzí pravnučku.

Marcela Mikeštíková vyrůstala v paneláku. „V roce 1992 se mi život změnil, ale trošku jinak, než jsem si představovala. Ubytovali jsme se na zámku, a pak začala ta velká práce, aby se zámek zpřístupnil veřejnosti. V roce 1999, přesně po 333 letech od svého vzniku, byl poprvé otevřen a začaly prohlídky. Později přibyl penzion. Takže pořád řešíme plno oprav a pořád se něco děje. Mé představy zámecké paní byly jiné,“ usmívá se.

Tři ze šestnácti současných majitelů zámku Lnáře. Zleva Marcela Mikeštíková, Vladimír Vaníček a Hana Mužíková|foto:Jana Volková

Přijela sem i jediná dcera Jindřicha Anastáze Vaníčka. „Přijela se svojí dcerou, mojí maminkou. Začátky byly finančně extrémně náročné, ale pomohlo nečekané řešení. Mamince už tenkrát bylo 65 let. Koupila si sáně a sekyru a chodila v zimě sekat díry do ledu, aby se prodávali kapři. A kapři nás finančně zachránili,“ navazuje na vyprávění nejstarší pravnučka Jindřicha Anastáze Vaníčka, Hana Mužíková. „Babička pak spokojeně seděla v parku a byla ráda, že se to zvelebuje.“

Zámecká kaple, bazén i ohromný sál

Dnes se na zámku můžete ubytovat nebo ho přijet navštívit. Ohromí vás sál o rozloze 240 metrů čtverečních s úchvatnou malbou na stropě. „Znázorňuje svatbu bohů Dia a Héry. Dříve se tu konaly plesy, dnes koncerty, každý druhý víkend svatby,“ vyjmenovává Marcela Mikeštíková.

Za socialismu byly památky zdevastované. Jak se vrátily majitelům, rozkvetla celá republika.
Marcela Mikeštíková

V zadní části parku hosté najdou velký bazén. „Je tu od dob předchozího majitele Karla Bondyho. Jeho žena si přála i tenisové kurty nebo sprchy, které stříkaly ze stěn. Ubytovaní hosté se tu mohou koupat,“ potvrzuje Marcela Mikeštíková.

Výrazným prvkem je také barokní zámecká kaple svatého Josefa s freskami z roku 1721, která byla po zničení znovu vysvěcena.

Zámek můžete navštívit do konce prázdnin denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin. V září pak jen o víkendech.

Jak se kupuje zámek? Kam se hází dopisy? Jaké je nejstarší vybavení na zámku? Má zámek tajnou chodbu? Kdo myje okna? Mají služebnictvo? Ptal se Patrik Rozehnal. Poslechněte si v letním speciálu Zámecké léto.