Mladí začali na sítích obdivovat masové vrahy a střelce ze škol. Znepokojující, hodnotí bezpečnostní konzultantka Vegrichtová

Odbornice na problematiku extremismu a radikalizace mladých lidí v online prostředí zároveň upozorňuje, že i média by měla volit jiný a citlivý přístup informování veřejnosti.

Čtěte také

Vrah z filozofické fakulty? Chtěl se jen pomstít a ukázat světu, jak trpí. Ale udělal svět trpícím, míní psychoterapeutka Lucká

„Když jsem komentovala útok na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, říkala jsem, že tato tragická událost má pouze jeden jediný pozitivní dopad: Společnost –  odborná i laická – si uvědomí, že Česko není vůči těmto případům imunní.“ 

„Důležité je informovat, ale záleží, jakou formou. Rozhodně nevěnovat velkou pozornost pachatelům, ale hovořit o obětech, dopadech a řešit i to, jestli tomu šlo zabránit,“ myslí si Vegrichtová. 

„Ze své praxe mám vypozorováno, že u pedagogů i dalších pomáhajících profesí je tendence vytvářet univerzální profily pachatele. Často říkají, že mají dítě, které vyrušuje, má špatný prospěch a zaznívají obraty typu: ,Ten roste pro kriminál‘. Na to ale pozor, vůbec nemusí být možným pachatelem, spíš naopak,“ naznačuje. 

Kdo jsou útočníci?

„Jde o žáky nebo žákyně izolované, introvertní, osamělé, o kterých pedagog ve třídě ani neví. Pachatelem může být prakticky kdokoli – ať jde o věk, pohlaví, sociální status nebo inteligenci,“ říká s tím, že po útoku na filozofické fakultě se jí všichni ptali, jak je možné, že premiant a několikrát oceněný úspěšný student zastřelí několik studentů a učitelů. 

Čtěte také

Projevuje teenager obdiv k násilí? Je to varovné světlo nejen pro rodiče, popisuje odbornice na extremismus Vegrichtová

Pokaždé tak podle expertky je potřeba hledat příčiny. „Podívat se zpětně, co k tomu vedlo a co předcházelo. Dovolím si generalizovat, ale u většiny pachatelů se ukázalo, že čin dlouhodobě připravovali a plánovali. Že to uzrávalo v jejich myslích, a také, a to je důležité, se často se svými úvahami chlubili na sociálních sítích nebo před spolužáky.“ 

Pokud se učitel od jiných dětí dozví, že někdo z jejich spolužáků sdílí rizikový obsah, je prý důležité zjistit víc. „Protože dospívání je spojeno s různými projevy rebelství, snahou se odlišit a být zajímavý. Sdílení násilného obsahu může být pouhá snaha zaujmout.“

„Pokud se ale objeví víc dlouhodobých varovných signálů, navíc je ten člověk agresivní, je na něm vidět nevraživost, objeví se rasistické, xenofobní, předsudečné nebo nenávistné verbální výroky a komentáře na sítích, to by měl být okamžik, kdy má pedagog zpozornět,“ popisuje expertka. 

Hlavní je rodina

Důležitou roli ale nemá pouze škola, hlavní je rodina dospívajícího. „Pokud se nezletilý zmocní střelné zbraně, tak asi nebyla adekvátně zajištěna ze strany rodičů či prarodičů,“ zdůrazňuje. 

Čtěte také

Tereza Zavadilová: Zbraně už jsou zase cool

Po útoku na filozofické fakultě se hlavně školy začaly zajímat o bezpečnost, podle bezpečnostní konzultantky Vegrichtové je to krátkozraké. „Soustřeďujeme se na školy, k útokům ale může dojít kdekoli – na veřejných prostranstvích či objektech, kterým říkáme měkké cíle.“ 

Odbornice na problematiku extremismu a radikalizace mladých lidí v online prostoru zároveň upozorňuje na nový a alarmující trend. 

„Děti totiž pachatele masových vražd či teroristických útoků začali obdivovat, dokonce i ty, kterým se říká aktivní útočník či střelec na škole. Stávají se z nich ,novodobí hrdinové‘, v některých případech s aureolou mučedníků. A zaznamenány byly i diskuze, jak udělat útok ještě efektivnější, účinnější a tedy mít víc obětí. To je dost znepokojující,“ uzavírá. 

Celé Hovory Tatiany Čabákové najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.