Mníšek pod Brdy je od pradávna oblíbeným krajem včelařů. Letos si zde připomínají 105. výročí založení organizace

Historie včelaření v okolí Mníšku pod Brdy má dlouhou tradici. Ostatně právě Mníšek a okolí byl díky své nádherné okolní přírodě od pradávna oblíbeným krajem včelařů. Do katastru současné Základní organizace Českého svazu včelařů v Mníšku pod Brdy spadají obce Čisovice, Jíloviště, Klínec, Kytín, Líšnice u Prahy, Malá Lečice, Mníšek pod Brdy, Rymaně, Řitka, Senešnice, Stříbrná Lhota, Trnová u Jíloviště a Zahořany u Mníšku pod Brdy. Zatímco v prvním roce existence místní včelařský spolek čítal 34 členů, v roce 2020 již bylo evidováno 71 členů a 772 včelstev.

Za posledních sto let nastaly hlavní změny díky přecházení z různých košnic na pevné dřevěné úly|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Roj včel, který se usadil na zahradě, změnil Stauchům život

Současný jednatel Základní organizace Českého svazu včelařů Mníšek pod Brdy a předseda Okresní organizace Praha – západ, Dan Stauch má na starosti zdraví včel. Každý včelař má svůj vlastní příběh, proč si včely pořídil. Ke Stauchům kdysi na zahradu přilétl roj včel. Pana Staucha to tak fascinovalo, že se o včely začal zajímat a velmi se mu líbilo, jak si s včelím rojem poradil přivolaný zkušený včelař. Už 18 let díky tomuto zážitku včelaří, a když počítá včelí žihadla, která při práci dostal, ročně se blíží k neuvěřitelnému číslu 500. Připouští ale, že za sto let působení včelařského spolku se v oblasti včelaření mnohé změnilo.

Cukr místo medu

Už ve středověku byly v Mníšku pod Brdy cechy včelařů. Za posledních sto let nastaly hlavní změny díky přecházení z různých košnic na pevné dřevěné úly, ustanovily se také míry a už před 105 lety se včelaření začalo dělat organizovaně. Velkou změnu do včelařství přinesla i výroba cukru. Dříve se včelařilo takovým způsobem, že se včelám med na zimu nechával jako krmivo. Na jaře se jim pak přebytek sebral, protože si již v přírodě byly schopné najít potravu. Jakmile ale byl pro včelaře dostupný cukr, dostaly ho jako náhražku za med. Díky krmení cukrem pak přežijí zimu. Někdy je to dokonce vhodnější řešení, protože včely především na tmavém medu špatně zimují.

Stáčení medu, který bez mašličkování nemá kvalitu

Stáčení medu|foto:Markéta Vejvodová, Český rozhlas

Právě v období, kdy si připomínáme 105 let od založení Včelařského spolku v Mníšku pod Brdy, většina včelařů stáčí med. Medárna se zaplní nádhernou medovou vůní, která se line z lehce rozehřátého medu. Jeho teplota při rozehřátí nesmí před stáčením přesáhnout 50°C. Z větších barelů se pak med jednoduchým zařízením stáčí do nových čistých sklenic. Jak Dan Stauch říká: „Med bychom si měli hýčkat a každý včelař by měl hlavně dbát na jeho kvalitu“. Jeho vyzrálost se pozná tím, jak do připravené sklenice stéká. Pokud se postupně do sklenice skládá a tzv. „mašličkuje“, je vše v pořádku. Jestli naopak doslova vytéká jako z pípy, bude obsahovat velké množství vody a mohlo by se i stát, že by zkvasil. Jakkoliv je pohled na plné sklenice medu krásný, každý včelař naopak potvrdí, že nejhezčí na včelaření je samotná práce se včelami.