Na kopci u Šimanova je v balvanu zaražený meč. Šimanovský Excalibur zatím nikdo nevytáhnul
Rádi byste se, třeba jen na chvilku, stali slavným a statečným králem Artušem? Tohle přání si můžete splnit na Vysočině, na svahu kopce Strážník u obce Šimanov. Právě tam totiž v bukovém lese stojí balvan a v něm zaražený meč. Říká se mu Šimanovský Excalibur a zatím se ještě nikomu nepodařilo ho vytáhnout.
Na okraji Šimanova stojí samota, kde má svou kovárnu Tomáš Přenosil. Řemeslu se nevyučil, prostě si ho nějak našlo a o to víc ho má rád. Rád má i místo, kde žije. „Já jsem původně ze Žďáru nad Sázavou, ale ta chalupa, kde teď bydlíme, je po několik generací naší rodiny,“ říká.
Hned vedle domu stojí kovový rozcestník, před domem zvonička, na kopci nad kovárnou železný kříž a vedle něj lavička. „Pan Přenosil k tomu má správný vztah. Když se mu nějaké místo zalíbí, tak na něm zanechá památku,“ říká starosta Šimanova Jiří Jeřábek.
Zajímavé dílko zanechal kovář i pár desítek metrů od kovárny, na svahu kopce Strážník. „Nazývám to Šimanovský Excalibur, meč zaražený do kamene,“ říká a ukazuje na balvan, který má v průměru dobré tři metry. „Ten balvan se mi už dlouho líbil,“ dodává. Meč v kameni je vykovaný z poctivé oceli a v kameni pevně zaražený. „Vymyslel jsem k tomu takový veršík. Kdo ten meč vytáhne, Šimanovu povládne.“ Zatím se to ale nikomu nepodařilo.
Jen nějakých dvě stě metrů vzdušnou čarou od balvanu je další šimanovská atrakce. „Je tady Čertovo kopyto. Je to otisk čerta, který boural kostel, který tady měl stát,“ říká starosta Jiří Jeřábek s tím, že podle pověsti teď kvůli tomu stojí kostel v nedalekém Branišově a ne v Šimanově. A Tomáš Přenosil s nadsázkou dodává, že balvan, do kterého umístil meč, může být jedním z těch, které čert na kopci rozházel.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.






