Na stará kolena bych chtěl být vesnickým doktorem někde na horách, říká chirurg Tomáš Šebek

9 fotografií

Že se stane chirurgem, se Tomáš Šebek rozhodl právě v době, kdy stavěl dům. „Líbilo se mi držet ty fidlátka. Mám prostě rád, když mám něco v ruce, nějaké nástroje, se kterými můžu něco obrábět. A i když to někomu může připadat na hony vzdálené, spousta věcí z té stavby se mi pak hodila třeba v úrazové chirurgii. I tam často držíte v ruce vrtačku,“ usmívá se Tomáš Šebek.

O tom, že by se jednou mohl zúčastnit mise s Lékaři bez hranic, poprvé přemýšlel už také během medicíny. „Mně se práce humanitárního zdravotníka líbila vždycky. Pak jsem na to na dlouhá léta zapomněl. Jednak jsem v první řadě musel mít atestaci samostatně pracujícího lékaře a jednak mi život přinesl spoustu jiných výzev. Rodinu, stavbu domu, placení hypoték. Ale po letech se ten sen zase někde vynořil a já jsem v roce 2010 odjel na první misi,“ vzpomíná.

Po svých zkušeností z válečných zón je Tomáš Šebek vděčný, že žije v mírové zemi|foto:archiv Tomáše Šebka

S Lékaři bez hranic vyjel na zahraniční misi celkem sedmkrát. Na Haiti, do Afganistánu, Jižního Súdánu a Jemenu. A co pro něj bylo při těchto cestách nejhorší? „Zranění dětí. Děti tvoří zhruba třetinu všech pacientů, které máte na starosti. Jsou to absolutně nevinné oběti války. No a když jste otcem čtyř dětí, jako já, tak je to opravdu hodně náročné. A zároveň tisíckrát denně děkujete Bohu, že žijete v jedné z nejmírovějších zemí na světě,“ popisuje Tomáš Šebek.

Praktickým lékařem v Africe

Na africké misi jednou zastupoval i praktického lékaře. „Byla to poliklinika, kam spadalo asi 40 tisíc lidí. A každý den bylo v čekárně 300 až 400 lidí, kteří měli pro Afriku běžné choroby, se kterými chodí k praktickému lékaři. Byl jsem tam asi dva týdny a byla to pro mě jedna z nejlepších zkušeností. A nejspíš tam mě napadla myšlenka, že až neudržím skalpel, tak by pro mě praktické lékařství mohlo být tím pravým,“ zamýšlí se chirurg.

Sám o sobě říká, že je do jisté míry univerzálním vesnickým doktorem. „A proto si myslím, že bych se možná v téhle poloze jednu cítil dobře. Já se celý život strašně rád učím a vlastně se na to těším, že si zase rozšířím obzory medicíny,“ říká Tomáš Šebek. Líbí se mu koncept rodinného lékaře, který se potkává s lidmi všech generací. „A rád bych přispěl v oboru praktického lékařství i v tom smyslu, že budu nejen léčit, ale budu se starat i o to, aby se lidé pacienty primárně nestali. To znamená hodně se zaměřit na prevenci.“

Proč o sobě i coby zkušený chirurg stále pochybuje, jak se snaží přistupovat ke druhé generaci svých dětí a zda se ještě někdy znovu vydá na misi s Lékaři bez hranic, se dozvíte při poslechu celého pořadu.