Návratu pokojových rostlin po letnění domů by měla přecházet důkladná kontrola

Třeba jen jedna mšice, pár molic, nenápadná sviluška se dokážou za velmi krátký čas v bytě silně namnožit, poškodit rostliny nebo je dokonce zlikvidovat. A tak mějte oči na stopkách. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.

„Je to tak, blíží se konec léta. Květiny, které jsme dávali ven na letnění, se brzy budou stěhovat zpátky domů. Zvykly si na jinou vzdušnou vlhkost, na jiné světelné poměry, na jinou péči. Jsou vyletněné, dalo by se říci otužené a my je teď přesuneme do podmínek, kde se více daří škůdcům.

Proto rostliny pořádně prohlédneme a ještě venku je ošetříme příslušnými přípravky proti mšicím, molicím, sviluškám, třásněnkám, prostě proti tomu, co na rostlinách bývá nebo může být. Pro vyšší odolnost můžeme pokojové rostliny přihnojit hnojivy typu podzim. Zpevní se tím pletiva, která musí v místnostech odolávat většímu suchu a obyčejně i stálé teplotě.

Venku měly střídání den, noc, stoupání a pokles vzdušné vlhkosti v závislosti na teplotě, vevnitř mají suché tropy ve dne v noci. Teploty našich bytů přejí prakticky všem škůdcům.

Ideální je přesunout pokojové rostliny po letnění domů asi 14 dnů před začátkem topné sezony. Pokud je venku nepříjemno, ale na topení to ještě není, přesuneme rostliny klidně i dříve. Třeba do nějaké chodby či haly a za čas na zimní stanoviště.

Zálivku a hnojení přizpůsobíme okolnostem. Nízké teploty snižují jak potřebu hnojení, tak vody, teplo a světlo dává předpoklad růstu, je tedy třeba hnojit i zalévat. Hnojiva se prodávají s doporučením, jak s nimi zacházet v zimním období.“

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.