Nechci být šťastný otec v nešťastné rodině. Polárník Petr Horký otevřeně o smrti a hledání identity

„Hrozně mě štvalo, že se za komunistů nesmělo cestovat. Měl jsem potřebu se proti tomu zákazu postavit. Když mi někdo něco striktně přikáže, vybublá ve mně pocit, že to zkrátka neudělám,“ vysvětluje své tehdejší nastavení. Vedle touhy vymezit se proti zákazům ho vpřed hnala také zvědavost.

Jeho dětství a vnímání světa zásadně ovlivnila ztráta tatínka. Tato tragická událost pro něj byla velkou transformací. „Přijal jsem tehdy roli, že teď jsem ten chlap v rodině já. U malého šestiletého kluka to sice byla hloupost, ale tento moment mě ovlivnil na celý život,“ ohlíží se polárník.

Kvůli chybějícímu otci si v dospívání aktivně vyhledával mužské vzory. Velkou roli v jeho zrání hrál cestovatel Miroslav Zikmund, norský mořeplavec Thor Heyerdahl i horolezec Reinhold Messner.

Hledání identity

Složité období ho potkalo i během studií na vysoké škole, kdy se snažil plnit požadavky okolí a být dokonalý. „Začalo mi strašně vadit být za toho hodňouska. Nechtěl jsem být grázl, ale hledal jsem sám sebe,“ přiznává cestovatel.

Proto přestal bavit společnost hraním na kytaru a záměrně ustoupil do ústraní. „Bylo to zvláštní období, ve kterém jsem poprvé potkal úlomky toho, co jsem skutečně já. Tehdy, ve dvaceti letech, bylo hrozně těžký poznat, že je to moje a není to jen manýra,“ vzpomíná na cenné hledání identity.

Cestováním utíkal i před nepříjemnými věcmi. „V dnešní době už to ale vůbec nepotřebuju, protože jsem si to potkání se sebou a přijetí sebe sama úspěšně probojoval. Jsem svobodný člověk ve svém zaměstnání a projekty, na kterých pracuji, jsem si sám vybral a mám je rád.“

Petr Horký a Oskar Hes|foto:Martin Čuřík

Téma smrti

Při expedicích se musel naučit pracovat také s tématem strachu a neustálé přítomnosti smrti. Riziko, že na výpravě může přijít o život, bere jako fakt. „To, že na expedici můžete zemřít, je vlastně jeden z dárků těch výprav. Ono to totiž hrozí úplně stejně i tady doma. Nikdo z nás s jistotou neví, jestli večer lehne do postele živý.“

Podle něj by se o smrti mělo přirozeně mluvit. „Smrt je vlastně hodnotná. Ona dává hodnotu spoustě věcem, které děláme, a zjevuje nesmyslnost toho, když děláme fakt nesmyslný věci. Takže si myslím, že dává velký smysl se o ní bavit. Mluvím o ní proto, abych ji zviditelnil a udělal z ní normální téma.“

Slib rodině

V hlavě má stále tisíce dalších cestovatelských plánů. Jeho velkým snem zůstává polární expedice, kterou by absolvoval úplně sám. Ale má rodinu a podle ní dělá rozhodnutí. „Uvědomuju si, že pravděpodobnost neúspěchu při sólové cestě je mnohonásobně vyšší.“ Proto dal manželce a dvěma dcerám jasný slib: „Zařekl jsem se, že minimálně do doby, než moje mladší dcera oslaví jednadvacáté narozeniny, škrtám všechny opravdu nebezpečné věci. Pak se uvidí.“

Každou expedici tak předem konzultuje na společné rodinné radě. „Kdybych viděl, že jsou dcery z plánované cesty upřímně vyděšené, bez váhání bych zůstal doma. Nechci být šťastným otcem v nešťastné rodině,“ zdůrazňuje bez váhání. „Rozhodl jsem se pro partnerství a rodinu, což s sebou nese zodpovědnost a povinnosti. V Himálaji jsem se dokázal otočit těsně pod vrcholem, protože jsem věděl, že už riskuju příliš. Myslel jsem právě na své nejbližší.“

Jaký moment na expedicích označil za nejvyhrocenější? Proč výpravy označuje za sobecké a dekadentní, ale zároveň nejlepší? Kolik času tráví cestováním v současné době? Petr Horký v rozhovoru otevřel i další temná období. Co prozradil, si poslechněte v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.