Nejslavnějšího kladenského havíře dodnes připomíná Váňův kámen. Původně vážil čtyři tuny
Obří buližník v parčíku před kladenským gymnáziem každý den míjejí tisíce lidí, mnozí ale netuší, jak se tam dostal. Původně se nacházel v Kročehlavech a jeho slavnostní odhalení v roce 1854 bylo velkou událostí, kde nechyběli zástupci města, církve, ani havíři. Dnes si nad ním podávají ruce dvě bronzové sochy horníků. Památka nese jméno po Janu Váňovi.
„Jan Váňa je nejznámějším kladenským horníkem, objevitelem uhlí na kladenské půdě a zároveň také prvním horním ředitelem kladenských dolů, takže je to osoba velevýznamná pro kladenské hornictví a jeden z nejznámějších Kladeňáků,“ vysvětluje historik Karel Drvola.
Cesta obřího kamene z Kročehlav do parčíku před kladenským gymnáziem na náměstí Edvarda Beneše měla hned několik zastávek. „Jedna z legend uvádí, že ho Váňa vykopal v té první štole, ale podle záznamů kronikářských tomu tak není. Nacházel se v Kročehlavech u silnice a právě díky té své velikosti se Váňovi zalíbil, a tak ho nechal přivalit k tomu prvnímu dolu Kateřina Josefa,“ popisuje Karel Drvola.
Slavnostní odhalení v roce 1854
Jan Váňa hledal vhodnou příležitost k slavnostnímu odhalení kamene. Ta se mu naskytla 24. dubna 1854, tedy v den sňatku císaře Františka Josefa I. s princeznou Alžbětou Bavorskou, slavnou Sisi.
Po slavnosti pět nejstarších havířů kolem kamene zasadilo pět lip. „Vzhledem k tomu, jak se železárny rozšiřovaly, tak ten kámen musel těm jednotlivým provozům ustupovat,“ vysvětluje důvody stěhování Karel Drvola. Kámen později stával na křižovatce silnice z Kladna do Dubí a Dříně nebo před bývalým okresním úřadem. Putování kamene po Kladensku mapují knihy a fotografie v archivu Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně.
Sousoší Hornictví
Původně byl kámen ještě větší. Během stěhování s ním ale zřejmě nebylo zacházeno příliš šetrně a některé části opadaly. Do parčíku před kladenským gymnáziem se kámen dostal v roce 1953. Akademický sochař Ladislav Novák kámen doplnil sousoším Hornictví. Jde o dva bronzové horníky, kdy si starý horník podává ruku s horníkem současným. „Měli symbolizovat stoleté propojení hornické práce. Takovou perličkou je, že socha staršího horníka z poloviny 19. století zpodobňovala sochařova otce,“ vysvětluje Karel Drvola. Sochař Ladislav Novák totiž pocházel z Motyčína a jeho tatínek celý život pracoval v dolech na Kladensku.
Ředitele Kladenského kamenouhelného těžařstva a později i báňského ředitele Pražské železářské společnosti Jana Váňu (1811 – 1864) v Kladně také připomíná Váňova ulice, která vede právě k parčíku u gymnázia. Na kladenském hřbitově najdete jeho hrobku.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.