Nová kočka v domácnosti je pro majitele radost i starost. Frustrací trpí hlavně původní obyvatelka
Mají kočky duši? Můžeme o tom pochybovat, můžeme o tom diskutovat – ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Kočky si o tom myslí své a kočičí psycholožka Klára Nevečeřalová to dobře ví.
Podle ní každá kočka reaguje jinak i na stejné podněty. Plemeno zajišťuje určitý standard vzhledu i povahy, ale nakonec každý jedinec reaguje po svém a platí to dokonce i o sourozencích z jednoho vrhu.
Nová kočka v domácnosti
Modelová situace: Už několik let máme doma kočku a usoudíme, že jedna je málo. A při představě, jak si dvě kočičky spolu budou roztomile hrát, doneseme domů další zvířátko.
Zhruba z osmdesáti procent si zaděláme nejdřív na problém. Kočky jsou totiž teritoriální zvířata a většinou nelibě nesou vpád „cizince“. Klára Nevečeřalová to přirovnává k pocitům člověka, kterému vyšší moc přidělí nového spolubydlícího – taky nejásá a má tendenci bránit své území.
Stejně toho vetřelce vnímá kočka a majitel je musí seznamovat postupně a tak, aby původní kočka zjistila, že území není ohroženo. Někdy to trvá i dost dlouho, ale vyplatí se tomu věnovat čas a nenechat to na kočkách, aby si to samy mezi sebou „vyříkaly“. To je totiž negativní interakce, která pak přetrvává. Mnohem účelnější cestou je vytvářet pozitivní vazby – přes dobré krmení, přes pamlsky.
Poslechněte si v přiložené reportáži.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
