Od herbáře přes studium farmacie až k bylinkářství. Dagmar Váňová z Řevnic proměnila dětskou lásku v životní poslání
Paní Váňová je bylinkářkou s doktorátem z farmacie. Bylinky sbírá, suší a vyrábí z nich směsi, čaje, sirupy nebo marmelády a čatní. Fantazii se meze nekladou. Na přednáškách vypráví o bylinách a radí, jak s nimi pracovat, aby pomáhaly. Pořádá vycházky do přírody, učí v komunitní škole, s láskou pečuje o vnoučata, miluje zvířata.
Oslovily ji také příběhy žen, obdařených výjimečnými schopnostmi. Každý rok se načas přesune do míst, kde žily žítkovské bohyně, čerpá tam energii a sbírá byliny.
První bylinky nosila domů už jako malá. Pak, v době školní docházky, s nadšením přinášela do školy nasušené hluchavky nebo kopřivy. Ráda tvořila herbáře a láska k bylinkám ji přivedla až ke studiu farmacie. „Měla jsem štěstí, na vysoké jsem dělala pomocnou vědeckou pracovnici a diplomovou práci na katedře botaniky. Týkala se právě bylin. Jinak jsme se totiž na fakultě bylinám moc nevěnovali.“
Která bylina je její nejoblíbenější?
Po studiích pracovala v lékárně. Provozovala také soukromou lékárnu, kde bylinky nabízela. Dnes se bylinkám věnuje naplno. Používá asi padesátku těch bezpečných. „Každá z nich má jinak dlouhé období sběru. Pospíšit si musíme třeba u lípy, kterou sbíráme hned na začátku květu. Podobné je to s bezem nebo hlohem.“
Která bylina je její nejoblíbenější? „Miluji diviznu, královnu bylin. Léčí hlavně kašel, je to protizánětlivá mocná bylina. Květy divizny sbírám od desáté dopolední, kdy už z nich odlétly včely. Končím ve dvě odpoledne, protože pak kvítek divizny zvadne a upadne.“ V policích má mnoho šanonů s recepty na různé bylinné směsi, které v průběhu let vytvořila a vyzkoušela.
Jedině diviznu suší přímo na slunci, ostatní nasbírané bylinky pečlivě a pomalu v sušičce. Pak je uchovává v dobře uzavřených skleněných nádobách, v suchu a temnu. „Sušička musí běžet na třicet, třicet pět stupňů. A ten cyklus je dvakrát deset hodin. Když sušíte bylinky třeba někde na otevřené půdě, bývá tam přes den i padesát stupňů a večer vám byliny zase zvlhnou. Výsledek není dobrý,“ říká Dagmar Váňová.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
