Od vítězství u Zborova k nacistickému vězení: Životní příběh Karla D. Balka

„Dvakrát ve svém životě plnil jsem svoji povinnost k národu. Prvně jako legionář 1916 až 1920, podruhé jako voják v ilegalitě, od května 1939.“ Čte v dopise vnuk Michal Bálek. Příběh hrdinské cesty Karla D. Balka se začal psát už v roce 1916, kdy se pod vedením Tomáše G. Masaryka přidal k československým legiím v Rusku. Mimo jiné byl jedním z těch, kteří vybojovali slavné vítězství u Zborova v roce 1917 a patřil mezi muže, kteří podnikli náročnou cestu k domovu přes Transsibiřskou magistrálu.

Karel Dimitrij Balek|foto:Elena Chomátová

Po jeho návratu do nově vzniklého Československa, se Karel D. Balek mohl věnovat pedagogice. Klidné období v jeho životě ale netrvalo příliš dlouho, jak sám psal v dopise, v roce 1939 se opět vydal cestou obrany národa, za což byl později vězněn, a nakonec poslán do koncentračního tábora.

Ve vězení si Karel D. Balek prožil těžké chvíle. „Když byl dědeček v německé věznici, tak napsal moták, že umírá hlady a že se chce loučit. Protože otec taky seděl asi rok ve vězení a věděl, jak to chodí, tak si nabalil potraviny, vitamíny a úplatky. V tehdejší době se platilo cigaretami. Přijel do německého vězení, u velitele se zakřičelo hlášení, protože v německých věznicích se hlášení křičelo: Přišel Alexej Balek. Dal veliteli místní věznice 500 cigaret, což byla velká částka, velký úplatek. Velitel věznice ale řekl: je to málo, Das ist wenig. Otec vytáhl ještě dalších 200 cigaret, to veliteli stačilo. Takže za úplatek 700 cigaret ho poslal k bachaři. Bachaři dal půlku těch potravin a bachař mu svatosvatě slíbil, že tu půlku dá otci Karlovi, takže Karel přežil vězení díky podpoře mého otce,“ vypráví vnuk Michal Balek.

Více si o životě Karla D. Balka si můžete poslechnout v reportáži reportérky Eleny Chomátová.