Paní Simona Matoušková se díky své práci s dětmi s mentálním postižením raduje z každé maličkosti

Do speciální Základní školy v Mladé Boleslavi, kde paní Simona Matoušková pracuje jako učitelka, denně dochází 54 žáků se středním a těžkým mentálním postižením, kombinovanými vadami a s poruchami autistického spektra. Jsou tu i děti s dětskou mozkovou obrnou nebo Downovým syndromem.

Její cesta na pozici speciálního pedagoga nebyla přímá. V osmnácti letech nastoupila do sociálních služeb, kde pečovala o mentálně postižené lidi. Jak běžel čas, pochopila, že u této práce už chce zůstat. Zcela jí naplňovala. V areálu, kde pracovala, začala pro děti s mentálním postižením vznikat také speciální pomocná škola. Paní Simona tu nejprve pracovala jako vychovatelka, ale postupně si dostudovala obor speciální pedagogiky.

Do zaměstnání mezi děti se i po dvaceti letech stále těší

Na této práci jí nejvíce přitahuje, že právě mezi dětmi s mentálním postižením prožívá velkou svobodu. S dětmi - klienty si na nic nehrají, vše přijímají tak, jak je a život v rámci areálu mají takový, jaký si ho sami udělají. S dětmi se společně radují z každého malého úspěchu a z drobností, na které se ve „velkém“ světě kolem někdy zapomíná. A právě to jí těší nejvíc.

V těchto sociálních zařízeních je při výuce kontakt mezi učitelem a žáky opravdu velmi blízký, a právě to jí přináší velkou radost. Děti, o které se jako pedagog stará, má velmi ráda a práci jako takovou také. Nelze se pak divit, že děti chodí do školy rády. Veškeré vztahy jsou tu na rodinné úrovni. Rodiče školu berou jako součást jejich života a speciální pedagogové jsou pro ně součástí rodiny.

Práce jí ovlivnila i ve vztahu ke svým vlastním dětem

Nejzásadnější období prožívala během svého těhotenství. V té době jako speciální pedagog pracovala už 10 let. Právě díky svým vlastním dětem a obavám, aby se narodily zcela zdravé, plně pochopila i rodiče dětí, o které se stará ve speciální škole.

Díky vlastní rodině si o to více váží rodičů dětí s mentálním a kombinovaným postižením, kteří své rodičovství dobře zvládnou. Ví, jak je jejich role náročná a občas cítí při pohledu na jejich obtížnou situaci i lítost. Zároveň je přesvědčená, že děti, o které se jako speciální pedagog stará ve škole, žijí plnohodnotné životy. Díky mentálnímu handicapu si děti neuvědomují svojí skutečnou životní situaci. Pokud je rodiče milují a chodí s nimi mezi kamarády, jsou děti velmi šťastné. Rozhodně ty, které denně vídá v Základní škole Mladé Boleslav.