Pavel Hančar bere rád do ruky knihy svého dědečka, uměleckého knihaře Jana Rajmana
Rádi čtete, ale místo elektronické čtečky upřednostníte staré poctivě vyrobené svázané knihy? Jsou to vlastně umělecká díla. Přesně to si byl vědom Pavel Hančar, když v Rožďalovicích v roce 1991 odkoupil dílnu svého dědečka, uměleckého knihaře a výtvarníka, Jendy Rajmana a v objektu založil Muzeum klasického knihařství. Nejvíce si cení souboru původních knihařských strojů z počátku 20 st.
Umělecký knihař a výtvarník Jenda Rajman ve své rožďalovické dílně v letech 1920 – 1965 vytvořil řadu krásných vazeb a spolupracoval s předními českými umělci 1. poloviny 20. století. Jeho dílna byla propojena s obchodem i menším bytem, kde prožil celý život obklopen knihami. Rajmanovo dědictví se díky velkému množství potomků roztříštilo a dům i dílna po jeho smrti postupně chátraly. Jeho vnuk Pavel Hančar nebyl přímým dědicem, nicméně si uvědomoval jedinečnost dědečkova odkazu i hodnotu vybavení celé dílny. Od celé rodiny v roce 1991 skoupil dědické podíly a v objektu jako jednatel Rajmanovy dílny s.r.o. založil autentické Muzeum klasického knihařství. Jednalo se o velké investice i obrovské množství práce, ale díky nadšení i citu pro tradiční vazbu knih objekt stále zvelebuje a snaží se ho udržet i v těžkých časech.
Stroje, na kterých si knihy tradičním způsobem svážete i dnes
Skutečnou hodnotou dílny jsou původní knihařské stroje, na kterých Jan Rajman po celý život tradičním způsobem vyráběl knihy. Mezi nejzajímavější stroje patří řezačka z roku 1900, kterou Rajman za 500 zlatých zakoupil ve Vídni. Zajímavá je také zlatička nebo velký výběr olejových papírů, pláten a tlačítek, která jsou seřazena v původních skříních tak, jako by je pan Rajman měl i nadále připravené pro svou práci. Mezi několika cennými stroji je také knihařská šička, kterou si Jan Rajman nechal speciálně vyrobit pro vazbu velkých sérií knih. Pro Melantrich vázal mimo jiné Hrubínův Špalíček – připravoval tak nejméně 100 stejných knih. Stroje jsou dodnes funkční a návštěvníkům muzea je na nich demonstrován klasický způsob vazby knih včetně ukázky jednotlivých druhů vazeb.
Tradiční vazba knih muzeum zachránila i v těžkých časech
Ostatně knihy se tu podle staré tradice vyrábí dodnes. Do rožďalovické dílny jsou z jiných muzeí nebo od soukromníků zasílány různé rozpadlé historické knihy, aby jim zaměstnanci muzea na původních strojích opět vytvořili novou uměleckou vazbu. Právě tato samostatná činnost dosud v obtížných časech muzeum vždy zachránila. Pavel Hančar vzpomíná, že nějakým zázrakem vždy v těžkém období získal větší zakázku. Péče o historický objekt je náročný vždy, o to více v těžkých časech. Bohužel ani toto místo se v současné složité situaci neubránilo existenčním potížím. Druhý důležitý finanční zdroj díky příjmu ze vstupného a prodeje vlastních výrobků je díky karanténním opatřením již dlouho zastaven. Pavel Hančar ví, že muzeum má svůj „genius loci“ díky autentické atmosféře. Původní stroje dodnes stojí na místech, kde na nich Jan Rajman tvořil, v domě, kde zároveň bydlel a staral se o menší obchod s knihami. O zachování muzea opět bojuje a ví, že i kdyby došlo k ukončení jeho činnosti, knihařských strojů po dědečkovi se nikdy nevzdá.
Související
-
Pro paní Alenu Jungmannovou je péče o křivoklátské hradní depozitáře srdeční záležitostí
Paní Alena Jungmannová začala pečovat o vzácné sbírky hradu Křivoklát krátce po ukončení studií. Dnes jako správkyně depozitářů pečuje o 53.000 svazků hradní knihovny.
-
Blanka Glaserová zasvětila dětem, Spartaku a Sokolu celý život
Sokolské zásady vštípila paní Blance Glaserové maminka. V roce 1999 zachránila místní sokolovnu a znovu ustanovila TJ Sokol v Mnichově Hradišti.
-
Brašnářství je pro Radanu Švecovou srdeční záležitost. Baví jí i vymýšlení střihů a malování
Radana Švecová je výtvarnicí, která dokáže z recyklovaných materiálů vytvořit originální módní doplňky i praktické předměty do domácnosti.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
