Pavoučí rostlina neboli zelenec je skromný nezmar. Snese slunce i polostín a má vzácný způsob rozmnožování

23. duben 2026

Našli byste ho i pod jménem „pavoučí rostlina“, což je doslovný překlad anglického názvu Spider plant. Kdysi býval skoro v každé kanceláři i domácnosti. A není divu – zelenec je na péči i prostředí velmi nenáročný. Snese slunce (i když na přímém slunečním výsmahu se mu nijak zvlášť nelíbí), snese i polostín, vydrží i mírný přísušek, vyhovuje mu běžná pokojová teplota – nenárokuje žádné speciální zimování.

Dalším plusem je velmi snadné množení. V době vegetace zelenec vyžene dlouhý šlahoun a na jeho konci se vyvine nová, životaschopná rostlinka. Jde v rostlinné říši o poměrně vzácný způsob rozmnožování – viviparie, tedy živorodost.

Pak je možný dvojí postup: novou rostlinku zasadíme do nového vedle stojícího květináče, a když zakoření, šlahoun mateřské rostliny odstřihneme. Jednodušší je postup číslo dvě – novou rostlinku od šlahounu odstřihneme a necháme ve sklence s vodou zakořenit, a pak vysadíme. Ostatně zelenec se smíří i s hydroponickým pěstováním.

Zelenec

Není náročný ani na hnojení. V době vegetace stačí zhruba jednou za měsíc přidat nějaké plnohodnotné hnojivo.

V době vegetace může pěstitele potěšit i droboučkými bílými kvítky, ale hlavní efekt dělají dlouhé úzké listy. Zahradníci vyšlechtili několik kultivarů, takže krom zeleného zelence můžeme mít i zelenec s různě panašovanými – prouhovanými listy, kde se střídá zelená s bílou nebo nažloutlou barvou.

A ještě má jedno plus. Patří k rostlinám, které vychytávají škodliviny ze vzduchu a pročišťují ho.

Poslechněte si reportáž v našem Hobby magazínu.

Zelenec
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.