Perníková chaloupka pod Kunětickou horou ukrývá peklo i ráj
Poprosí Jeníček s Mařenkou ježibabu o perníček, nebo jí ho ukradnou? Ježibaba z Perníkové chaloupky pod Kunětickou horou u Pardubic počítá s oběma možnostmi. Má klíče od nebeského pokoje i pekelného sklepení. A dolů to po klouzačce sviští zatraceně rychle.
Muzeum perníku a pohádek v Rábech pod Kunětickou horou mapuje perníkářskou tradici v Čechách a na Moravě. Návštěvníci se zde dozvědí vše o historii voňavého řemesla. Výstavní expozice v Perníkové chaloupce obsahují přes tisíc perníků. Jedná se většinou o vítězné práce z různých gastronomických soutěží. Prohlédnout si můžete také vytlačované perníky, které jsou nádherně kolorované marcipánem a pekly se v historických formách.
Součástí prohlídky je i cesta strašidelným lesem, kde si každý návštěvník na vlastní kůži zkusí, jaké to bylo, když Jeníček s Mařenkou putovali k perníkové chaloupce. Na konci jsou dveře a za nimi vousatá ježibaba. Pokud hezky pozdravíte a stařenku poprosíte, dostanete na cestu domů medový perníček.
Kdo byl zlý a kdo hodný?
Ježibaba vás také přezkouší ze znalostí pohádek a možná vás i zaskočí otázkou: Kdo že to byl v perníkové chaloupce ten hodný a kdo ten zlý? Místní ježibaba peče ve své horkovzdušné troubě jenom perníky, a tak její kuchyně krásně voní. A vůně perníkového koření se táhne celým muzeem.
V lese kolem Perníkové chaloupky je několik zastavení, kde si s dětmi můžete připomenout známé pohádky: ohniště dvanácti měsíčků, Mrazíkovy saně, úl včelky Máji nebo pohled na Smolíčkova jelena.
Ježibaba spí jen první dva měsíce v roce. Ale jinak miluje společnost, takže je v Perníkové chaloupce stále živo. Slaví Velikonoce, medobraní a organizuje i sportovní klání – takzvanou Perníkiádu. Té už se bohužel účastní jen jako pasivní pozorovatel. Vždyť je jí už 750 let.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.