Plzeňské pivo mělo být původně tmavé. Po naražení svoji barvou překvapilo
Historie plzeňského piva sahá do posledních let 13. století. Začalo se vařit hned po založení města v roce 1295, kdy král Václav II. udělil plzeňským měšťanům právo várečné bez ohledu na jejich povolání.
Toto privilegium, finančně velmi výnosné, povolovalo držiteli prodávat pivo v jeho domě a bylo dědičné. Nejstarší pivovar se sladovnou je v Plzni doložen v roce 1307. Pivo se vyrábělo pro každého měšťana zvlášť, uvařený nápoj se stáčel do sudů a rozvážel do měšťanských domů, kde se nechával zrát.
2. ledna 1839 se plzeňští měšťané rozhodli postavit nový pivovar na tehdejším předměstí Bubeneč. Se stavbou se začalo neprodleně a za tři roky byl Měšťanský pivovar Plzeň hotov. Měl vařit tmavé pivo bavorského typu, a proto pozvali Josefa Grolla, sládka s výbornou pověstí až z Bavor. Ten v novém pivovaru uvařil premiérovou várku 5. října 1842.
Slavnostně ji narazili 11. listopadu, ale pivo bylo úplně jiné, než se čekalo. Díky žateckému chmelu, světlému sladu a měkké plzeňské vodě mělo průzračnou, zlatavou barvu a pevnou bělostnou pěnu. Kdoví, zda to byl sládkův záměr, jestli svou roli sehrála náhoda, anebo se prostě někde stala chyba. Jisté však je, že nové pivo slavilo velký úspěch a vaří se dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
