Pod rukama paličkářek z Rakovníka vznikají kouzelné věci. Když se ale práce nedaří, herdule letí do kouta
Je jich šestnáct a scházejí se každé úterý v rakovnickém Domě dětí a mládeže v kroužku Paličkování. Ten pod vedením Blanky Holopírkové a Evy Kvasničkové funguje už 28 let. Členky kroužku dokážou upaličkovat prakticky cokoliv, od zvonku na stromeček, přes šperk, obrázek na zeď, květinu do vázy, až po klobouk.
Některou z žen k paličkování přivedla náhoda, jinou rodinná tradice. V každém případě je toto umělecké řemeslo „chytlo“. A tak jsou paličky, nitě, špendlíky, herdule (válec vycpaný pilinami nebo jemně stříhaným senem), podvinky (namalované nebo natištěné vzory na papíře, podle kterých se paličkuje), nůžky, háček, tužidlo nebo tekutý škrob, jejich souputníky už desítky let.
Technika ručně paličkované krajky se vyvinula v 16. století v Itálii, Nizozemí a Španělsku. U nás se rozšířila hlavně v oblasti Orlických hor, v okolí města Vamberk, v oblasti Krušných hor a Krkonoš, na Slovensku v okolí Banské Bystrice. Na Vamberecko paličkování údajně přinesla manželka císařského nizozemského generála Kašpara z Grambu, Magdalena Grambová, v první polovině 17. století. Paličkovalo se tam pak téměř v každé domácnosti. Rozvoj levnější strojové výroby postupně ruční paličkování vytlačoval. V roce 1889 byla ale ve Vamberku založena krajkářská škola, která napomohla k udržení a rozvoji tohoto krásného řemesla. Od 20. století se ruční paličkování zachovalo už jen jako umělecké řemeslo.
Od roku 2002 probíhá ve Vamberku každoročně Bienále české krajky, kterého se se svými výrobky účastní i rakovnické paličkářky. S velkým zájmem návštěvníků se před nedávnem setkala výstava členek kroužku, nazvaná Paličkovaná krajka ve čtyřech ročních obdobích, umístěná v Muzeu Nové Strašecí.
Co přesně dámy z rakovnického kroužku k paličkování přivedlo a co všechno dokážou upaličkovat? Poslechněte si v reportáži.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
