Poznejte obec Skoky na Karlovarsku, kde vzniklo lidové rčení „panenko skákavá“

Lidová tvořivost dokáže dělat s naší mateřštinou skutečná kouzla. A tak tomu bylo také v 18. století, kdy do Skoků u Žlutic na Karlovarsku proudilo až padesát tisíc poutníků ročně. Cílem jejich pouti byl monumentální dvouvěžový poutní barokní kostel Navštívení Panny Marie. Dílo skutečně velkolepé v jinak malé obci, kde tehdy nežilo ani sto obyvatel. Dnes už tu najdete jen ten kostel. Ten je ale hned v několika ohledech mimořádný. A panenka skákavá je tu takříkajíc doma.

Místní verze, jak vzniklo rčení „panenko skákavá“, jsou hned dvě. Vzájemně se nevylučují, spíš doplňují. Ta první je důsledkem zlidovění názvu obrazu Panny Marie ze Skoků, tedy panenky skákavé. Druhá verze vypráví o velice zvláštním způsobu zavěšení obrazu Panny Marie ve zdejším kostele. Obraz se totiž, na rozdíl od jiných kostelů, kde většinou pevně visí, spouštěl pomocí dřevěných kolejniček blíž k poutníkům. Občas se prý při tom zasekl a poskočil. A panenka skákavá tak byla na světě.

Práce jako na kostele|foto: Pavel Halla

Práce jako na kostele

Skoky u Žlutic jako obec už dnes prakticky neexistují. Kromě barokního kostela se tu dochovaly jen zbytky hostince s ještě původním německým nápisem Gasthaus. V budoucnu by měl tento objekt sloužit jako zázemí s možností ubytování a informačním centrem pro turisty. Tyto plány, včetně obnovy poutního kostela ve Skocích, má občanské sdružení Pod Střechou. Tomu se již podařilo to nejdůležitější. Kostel dostal novou střechu, takže do něj nezatéká.

Barokní kostel ve Skocích prošel poslední velkou rekonstrukcí v roce 1903. Od roku 1958 je kulturní památkou. Po dlouhá desetiletí socialismu zůstal zakonzervovaný. Uvnitř kostela můžete vidět části původní výzdoby, kterou nestihli ukrást zloději nebo zničit vandalové. Naštěstí tu uvidíte i vysvěcenou fotokopii původního obrazu „panenky skákavé“ – tedy Panny Marie ze Skoků. Úžasná jsou také uchráněná plnobarevná vitrážová okna.

Kostel je pod střechou, to je pro záchranu památky nejpodstatnější|foto: Pavel Halla

Stavitel Schmied se zapotil – možná i on při projektování vzýval panenku skákavou

Zajímavý je také příběh stavby kostela z let 1736 až 1738. Na jeho plánovaném místě byl totiž původně rybník. Na jeho místě položil stavitel Johann Schmied důmyslný roštový odvodňovací systém z dubového dřeva. Dodnes jsou pod kostelem vidět odvodňovací šachty a celá mohutná stavba stojí na stejně tak velkém umělém náspu v terénu obehnaném kamennými zdmi.

Velkolepost díla si tak naplno vychutnáte především pohledem zespodu od hlavních schodů. Schodů, po kterých v době největší slávy poutního kostela ve Skocích prošly desetitisíce poutníků ročně. Více informací o kostele, kde vzniklo rčení „panenko skákavá“, najdete na webových stránkách sdružení Pod střechou www.skoky.eu.