Pravěk ožívá: Bronzáci z Polabí rekonstruují život v dávných dobách do posledního detailu

20. červenec 2026

Jaké nástroje, keramiku, zbraně nebo oblečení si dokázali vyrobit a pak používali lidé v pravěku? Rekonstruovat život ve starší době kamenné a v době bronzové se snaží parta lidí okolo Petra Děkanovského z Kutné Hory. Říkají si Bronzáci z Polabí. Informace získávají třeba z archeologických nálezů v nedalekých pravěkých hradištích Dänemark a Cimburk, spolupracují s muzei, s archeology, Petr je dlouholetým spolupracovníkem Archeologického ústavu AV ČR.

Petr Děkanovský se o historii zajímal od dětství, rád četl knihy Eduarda Štorcha, líbily se mu malby a kresby Zdeňka Buriana. „S bratrem a pár kamarády jsme si pak hrávali na pravěké lovce a sběrače. Zkoušeli jsme vyrábět vlastní jednoduché zbraně, dřevěné oštěpy s hroty tvrzenými v ohni. Nebo velmi neuměle vytvořené a samozřejmě spíše nefunkční ploché kamenné sekery. Dokonce jsme tehdy sbírali do plechovky smolu vytékající ze stromů a naším plánem bylo lepit její pomocí kamenné hroty k dřevěným násadám.“

Před čtvrt stoletím se Petr začal aktivně věnovat historickému a scénickému šermu a jezdit na historické bitvy. Se skupinou historického šermu Vyděděnci z Hor Kutných, kterou založili s kamarádem Zbyňkem Holcmanem, „prošel“ obdobím vrcholného a raného středověku a krátkodobě se věnoval i reenactmentu (historické rekonstrukci) života záporožských kozáků v období 17. století.

Bronzáci z Polabí

„Od poměrně úsměvných, ale krásných začátků, kdy nadšení vysoce převyšovalo kvalitu vybavení, jsem ušel hodně dlouhou cestu,“ vzpomíná Petr Děkanovský. Vzdělával se, rozšiřoval své znalosti historických reálií, snažil se o kvalitní zpracování historických replik. „Dá se říct, že posledních 15 let se už pohybuji výhradně v oblasti takzvané živé historie.“ Znamená to, že usiluje o co největší přiblížení se životu v určité historické době.

„Před sedmi lety jsem se začal aktivně věnovat období starověkých Germánů na našem území a o rok později jsme se spolubojovníkem Milanem "Milderichem" Pappem založili projekt Wulfaswaiut, což lze z jazyka starých germánských kmenů volně přeložit jako Vlčí válečná družina nebo tlupa. Zaměřujeme se na historické období takzvaných markomanských válek ve druhé polovině 2. století n. l. a s přibývajícím počtem členů fungujeme dodnes.“

Nástroje, zbraně a ozdoby, při výrobě využívají informací, které poskytují archeologické nálezy

Jak vznikli Bronzáci z Polabí

Petra od dětství stále drží i nadšení pro starší období, pravěk. „Občas jsem si udělal radost pořízením nějaké funkční historické repliky dobového nástroje. Po impulzu, který přišel od jednoho z mých přátel z řad archeologů, jsem se před pěti lety rozhodl věnovat se i těmto starším obdobím aktivně.“ Vybral si období únětické kultury starší doby bronzové a řivnáčské kultury z období závěru středního eneolitu (pozdní doba kamenná). Nedlouho poté se k Petrovi připojil i jeho germánský spolubojovník Milan "Milderich" Papp, který si k historické rekonstrukci vybral období štítarské kultury pozdní doby bronzové. „Z původního projektu jednoho solitéra vznikla skupina Bronzáci z Polabí. Poslední dva roky se na chodu skupiny aktivně podílejí i naše drahé polovičky.“

Pazourkové a bronzové dýky

U obou výše zmíněných projektů se snaží o co možná největší historickou přesnost. „Drtivá většina replik nástrojů, šperků, zbraní nebo keramiky byla vytvořená podle konkrétních archeologických nálezů. To by často nebylo možné bez úzké spolupráce s profesionálními archeology a zkušenými řemeslníky z komunity obdobných nadšenců, kteří se specializují například na lití bronzu, přírodní barvení textilu, pálení keramiky v pravěkých pecích a podobně.“

Petr Děkanovský se věnuje nejen volnočasovým rekonstrukcím a ztvárňování pravěkých období, ale je také coby amatérský badatel dlouholetým oficiálním spolupracovníkem Archeologického ústavu AV ČR.

Pokud byste se s Petrem Děkanovským a celou skupinou Bronzáci z Polabí chtěli potkat osobně, popovídat si, prohlédnou si jejich výrobky, přijedou například na říjnový Den archeologie do muzea v Roztokách u Prahy. 

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.