Pravěk ožívá: Bronzáci z Polabí rekonstruují život v dávných dobách do posledního detailu
Jaké nástroje, keramiku, zbraně nebo oblečení si dokázali vyrobit a pak používali lidé v pravěku? Rekonstruovat život ve starší době kamenné a v době bronzové se snaží parta lidí okolo Petra Děkanovského z Kutné Hory. Říkají si Bronzáci z Polabí. Informace získávají třeba z archeologických nálezů v nedalekých pravěkých hradištích Dänemark a Cimburk, spolupracují s muzei, s archeology, Petr je dlouholetým spolupracovníkem Archeologického ústavu AV ČR.
Petr Děkanovský se o historii zajímal od dětství, rád četl knihy Eduarda Štorcha, líbily se mu malby a kresby Zdeňka Buriana. „S bratrem a pár kamarády jsme si pak hrávali na pravěké lovce a sběrače. Zkoušeli jsme vyrábět vlastní jednoduché zbraně, dřevěné oštěpy s hroty tvrzenými v ohni. Nebo velmi neuměle vytvořené a samozřejmě spíše nefunkční ploché kamenné sekery. Dokonce jsme tehdy sbírali do plechovky smolu vytékající ze stromů a naším plánem bylo lepit její pomocí kamenné hroty k dřevěným násadám.“
Před čtvrt stoletím se Petr začal aktivně věnovat historickému a scénickému šermu a jezdit na historické bitvy. Se skupinou historického šermu Vyděděnci z Hor Kutných, kterou založili s kamarádem Zbyňkem Holcmanem, „prošel“ obdobím vrcholného a raného středověku a krátkodobě se věnoval i reenactmentu (historické rekonstrukci) života záporožských kozáků v období 17. století.
„Od poměrně úsměvných, ale krásných začátků, kdy nadšení vysoce převyšovalo kvalitu vybavení, jsem ušel hodně dlouhou cestu,“ vzpomíná Petr Děkanovský. Vzdělával se, rozšiřoval své znalosti historických reálií, snažil se o kvalitní zpracování historických replik. „Dá se říct, že posledních 15 let se už pohybuji výhradně v oblasti takzvané živé historie.“ Znamená to, že usiluje o co největší přiblížení se životu v určité historické době.
„Před sedmi lety jsem se začal aktivně věnovat období starověkých Germánů na našem území a o rok později jsme se spolubojovníkem Milanem "Milderichem" Pappem založili projekt Wulfaswaiut, což lze z jazyka starých germánských kmenů volně přeložit jako Vlčí válečná družina nebo tlupa. Zaměřujeme se na historické období takzvaných markomanských válek ve druhé polovině 2. století n. l. a s přibývajícím počtem členů fungujeme dodnes.“
Jak vznikli Bronzáci z Polabí
Petra od dětství stále drží i nadšení pro starší období, pravěk. „Občas jsem si udělal radost pořízením nějaké funkční historické repliky dobového nástroje. Po impulzu, který přišel od jednoho z mých přátel z řad archeologů, jsem se před pěti lety rozhodl věnovat se i těmto starším obdobím aktivně.“ Vybral si období únětické kultury starší doby bronzové a řivnáčské kultury z období závěru středního eneolitu (pozdní doba kamenná). Nedlouho poté se k Petrovi připojil i jeho germánský spolubojovník Milan "Milderich" Papp, který si k historické rekonstrukci vybral období štítarské kultury pozdní doby bronzové. „Z původního projektu jednoho solitéra vznikla skupina Bronzáci z Polabí. Poslední dva roky se na chodu skupiny aktivně podílejí i naše drahé polovičky.“
U obou výše zmíněných projektů se snaží o co možná největší historickou přesnost. „Drtivá většina replik nástrojů, šperků, zbraní nebo keramiky byla vytvořená podle konkrétních archeologických nálezů. To by často nebylo možné bez úzké spolupráce s profesionálními archeology a zkušenými řemeslníky z komunity obdobných nadšenců, kteří se specializují například na lití bronzu, přírodní barvení textilu, pálení keramiky v pravěkých pecích a podobně.“
Petr Děkanovský se věnuje nejen volnočasovým rekonstrukcím a ztvárňování pravěkých období, ale je také coby amatérský badatel dlouholetým oficiálním spolupracovníkem Archeologického ústavu AV ČR.
Pokud byste se s Petrem Děkanovským a celou skupinou Bronzáci z Polabí chtěli potkat osobně, popovídat si, prohlédnou si jejich výrobky, přijedou například na říjnový Den archeologie do muzea v Roztokách u Prahy.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.





